Fóliovníček

Začalo to vlastně už před čtyřmi týdny. Přesně na den.

Pěstitelé naplnili truhlík substrátem, zaseli salátová semínka a řádně zalili. 

(Velmi řádně. Vlastně to vzali jedním vrzem i s vytíráním kuchyně a přilehlých prostor.)

Já pak vytyčila "kostru" budoucího fóliovníku. Stačily tři dráty - tak pevné, aby držely tvar, ale ne zas tak tuhé, aby na to bylo potřeba vzít jakýkoli nástroj. Délka každého - asi půl metru. Konce zastrčené do hlíny asi deset cm hluboko. Nahoru kus fólie - rozstřihla jsem první igelitový pytel, který mi přišel pod ruku. A aby to celé dílo drželo pokupě, obmotala jsem to lepicí páskou. Chvíli jsem si lámala hlavu, kudy tu přírodu vlastně budu zalívat, ale bylo už pozdě a tma, tak jsem to nechala na jindy, že se to pak nějak vyřeší.

No a taky že se to vyřešilo. 
Do rána se fóliovníček zapařil a pak ty těžké kapky stekly zpátky 

do hlíny. A na další den zas. A zas. A znova. A pak se objevily první výhonky, ale půda byla stále vlhká. A výhonky rostly a košatěly a zelenaly se ostošest.. no nebudu vás napínat. Vyrobili jsme si svoje vlastní mikroklima a za celý měsíc jsme na zahrádku ani nesáhli, jen se kochali pohledem. Když hlásili noční mrazíky, měla jsem cukání vzít truhlík domů do tepla, ale nějak se na to zapomnělo a salátek kupodivu přežil. 

A to až do dnešního slavnostního zelonočtvrtečního odhalování:

A jak chutnal? Úplně stejně svěže a čerstvě, jak vypadal!