Zobrazují se příspěvky se štítkemMontessori inspirace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMontessori inspirace. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 18. června 2015

Kolečka..

..kolečka, samá kolečka.

Náhodou mi cvrnkla o klobouk TATO FOTKA ze stránky "Playful Learning".
A tak mě napadlo zjistit, jestli náhodou taky nemáme kreativitu zabitou. 
Nakolečkovala jsem dva papíry a..


.. a je to dobrý, paňmáma kreativita ještě dost žije, ani jsme jí nemuseli vést ruku ;o)






A jak jsem se dneska dozvěděla od tety Emy, prý je tento testík součástí přijímaček na pedagogiku! Co myslíte, vzali by nás? ;o)

pátek 9. ledna 2015

Fixoboti..

.. jsou roboti na kreslení, co za vás to náročné výtvarné dílo udělají skoro sami!



Fixy připevníme na plastovou krabičku nebo kelímek. Gumou nebo třeba lepící páskou. 
Jedinou podmínkou je, aby všechny hroty byly ve stejné výšce. K tomu obří arch papíru, ať je prostor na pořádnou akci.


Vyššího levelu se dá dosáhnout, když fix připevníme ke "špulce" - ta je vyrobená ze dvou lepenkových koleček (samozřejmě nestejné velikosti), roury od toaletního papíru a gumy. Gumička je zajištěná víčky od fixů - stejně je chvilku nebudeme potřebovat. Nebo se dají použít třeba sirky. Fix se upevní do kolíčku na prádlo. Tím je samopis připraven ko použití a můžeme začít krasobruslit po papíře:





A zde hotová díla v plné parádě:



No a když už to dalo tolik práce, přece tu nádheru jen tak nevyhodíme:


sobota 7. června 2014

Planetární


Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto taky.

(Protože my jsme s ním nikdy kamarádit nepřestali, ať si astronomové říkají, co chtějí.)


Solárně systematický dort jsme prostě potřebovali a užili jsme si jeho výrobu se vším všudy - tedy nejen při konzumaci, ale už při výrobě. Úplně nejvíc zabrat nám daly právě marcipánové planety. Zjistit ty správné vzájemné poměry a vymyslet velikosti tak, aby i mrňous Měsíček byl ještě vidět a zároveň těžký obr Jupiter nevypadl z dráhy, nebylo nic jednoduchého - a to Sluneční soustavu ještě čekal transport! Oproti tomu bylo mnou velmi neoblíbené potahování úplná legrace a proces očerňování (díky tipu tety Zdenčí) zábava číslo jedna.

Ale pěkně po řadě:
- korpus spodní byl samozřejmě pevnější (brownies)
- korpus horní byl jen lehký piškotový
- planety z marcipánu, malované potravinářskými barvičkami jen na povrchu (malé upevněné na včelařském drátku, velké na špejlích)
- slunce z roztavených bomparů zformovaných do polokoule
- hvězdičky ze stříbrných cukrových bombonků
-Saturnův prstenec opět ze včelařského drátku
- a samotný vesmír z velmi nepoetického dřevěného uhlí (samozřejmě rostlinného, konkrétně Carbofitu) rozmíchaného ve troše vody



V jiném světle:



A ze zákulisí:






čtvrtek 22. května 2014

Tvrďáci

Vyrobit si svoje vlastní dinosauří figurky - no není to sen?

Ne není. Je to realita! Musíte jen pořídit za pár šupů ty správné formičky 
A play-doh. My jsme samozřejmě použili náš doma vyrobený - obarvený trochou karobu, takže výsledek byl dokonale šedobahnivý:


A pak už jen spooousta trpělivosti a čekání, až to konečně vytvrdne a zfosilní.


 Ale za týden jsme se konečně dočkali a dinosauříci se mohli pustit do boje mezi kapradinami.



čtvrtek 17. dubna 2014

Fóliovníček

Začalo to vlastně už před čtyřmi týdny. Přesně na den.

Pěstitelé naplnili truhlík substrátem, zaseli salátová semínka a řádně zalili. 
(Velmi řádně. Vlastně to vzali jedním vrzem i s vytíráním kuchyně a přilehlých prostor.)
Já pak vytyčila "kostru" budoucího fóliovníku. Stačily tři dráty - tak pevné, aby držely tvar, ale ne zas tak tuhé, aby na to bylo potřeba vzít jakýkoli nástroj. Délka každého - asi půl metru. Konce zastrčené do hlíny asi deset cm hluboko. Nahoru kus fólie - rozstřihla jsem první igelitový pytel, který mi přišel pod ruku. A aby to celé dílo drželo pokupě, obmotala jsem to lepicí páskou. Chvíli jsem si lámala hlavu, kudy tu přírodu vlastně budu zalívat, ale bylo už pozdě a tma, tak jsem to nechala na jindy, že se to pak nějak vyřeší.

No a taky že se to vyřešilo. 
Do rána se fóliovníček zapařil a pak ty těžké kapky stekly zpátky 
do hlíny. A na další den zas. A zas. A znova. A pak se objevily první výhonky, ale půda byla stále vlhká. A výhonky rostly a košatěly a zelenaly se ostošest.. no nebudu vás napínat. Vyrobili jsme si svoje vlastní mikroklima a za celý měsíc jsme na zahrádku ani nesáhli, jen se kochali pohledem. Když hlásili noční mrazíky, měla jsem cukání vzít truhlík domů do tepla, ale nějak se na to zapomnělo a salátek kupodivu přežil. 
A to až do dnešního slavnostního zelonočtvrtečního odhalování:



A jak chutnal? Úplně stejně svěže a čerstvě, jak vypadal!


středa 16. dubna 2014

Kukaň

Šišaté ošatky už mě přestaly uspokojovat.



Tak jsem se vrhla na vyšší stupeň košíkaření. Bohužel u tohoto umění je ZÁKLAD právě to nejtežší. Ale když už se jednou zvládne, jde to dál úplně samo: 


Upleteno už asi tři týdny a pořád to drží tvar i tvář! Dokonalý návod i pro gramlavé jako já je
od Daniely - díky za něj a běžím dál trénovat!


pondělí 24. února 2014

Horská trať

Dřevěnou vláčkodráhu má doma skoro každý. Ale visutou?

Jenom cvoci jako my.


Jak je patrné z obrazové dokumentace, není k tomu zapotřebí nic zvláštního. Velký kus lepenky, nějaké krabice a spousta špejlí.


Z lepenky se udělá pomocí lepící pásky tunel, který se postaví na výšku. Kolem horského úbočí se zabodnou špejle, tak aby pokud možno tvořily rovinu, jinak dílky kolejí nebudou navazovat. Na pevném podkladu je zase potřeba podkládat a podsouvat. Však ony se všechny nerovnosti ukáží hned, jak cvičné vozido vyjede na trať. No a když stavbní inženýři konečně vychytají všechny mouchy (ano, zabere to přibližně 90% z celého trvání "projektu"), můžou konečně vyrazit závodníci. Kdo to zvládne v nejrychlejším čase? 
Předem prozradím, že Skarloy byl diskvalifikován pro nekázeň. 

Takže Toby?


Percy?


Nebo Tomáš?



neděle 2. února 2014

Krystalizace

Aneb domácí výroba rubínů a safírů.

Potřebujeme jen nádobu, vodu, pár hrstí soli a trochu potavinářského barviva. 
Pro zajímavost ještě provázek, který s do toho namočí, aby se dalo sledovat vzlínání vody. 
Po pár dnech na topení je drahé kamení hotovo. 
Už jen přesypat do pirátské truhličky a zakopat na pustém ostrově uprostřed Hlučného oceánu.






neděle 12. ledna 2014

Žouželína

Někdo si možná myslí, že se bude péct, protože jsme vyklepli do mouky vajíčko..

.. ale kdeže.


Není to mouka a žloutek, nýbrž škrob a - oranžový sprchový gel. 
(Prý se smí přilít i troška oleje, to jsme zatím nezkoušeli.)
A nebude to ku snězení, nýbrž ku hnětení!

Když se to totiž splácá dohromady (poměr libovolný - prostě tolik gelu, aby se to spojilo a utvořilo tvárnou hmotu), vznikne báječná věc - něco jako play-doh, ale mnohem víc natahovací a líp žmoulací. A taky příjemně voňavá. A lehce vysávací. A nakonec dokonce i s přístupem do vany (pán domu tentokrát neměl žádné námitky, protože ve vodě se to nakonec rozpustí, odteče a nic neucpe!).





úterý 7. ledna 2014

Vábničky

Vlastně ne - ODPUZOVAČKY! Anebo - jak pro koho..

Zvuky, které se z této věci linou, jsou totiž pozoruhodné. Stoprocentně přilákají lišky, kachny a zástupy zvědavých prťat. Na druhou stranu spolehlivě odpudí do uctivé vzdálenosti každého, pro koho je žádoucí zachování zdravého rozumu. 
Tak co - výzva? ;o)


Postup je velice snadný, sendvič vrstvíme v tomto pořadí: 
lékařská špachtle č.1
kousek ulomeného párátka na jednu stranu
proužek tvrdšího papíru (výkresu) o kousek menší, než je špachtle
kousek ulomeného párátka na opačnou stranu
lékařská špachtle č. 2

To celé svázat na obou koncích provázkem nebo stáhnout gumičkou.
Mezi špachtličkami vznikne mezírka a uprostřed ní plátek, který se při správném fouknutí rozkmitá a vyloudí půvabné "Iíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííjýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýjáááááááááááááááááááéééééééééé"
Po chvilce tréninku lze nástroj dokonce ovládat a pomocí stisku zubů a regulace síly fuku stoupat k virtuoznímu mistrovství.


(Obarveno samozřejmě potravinářskými barvami. Doporučuji pro příště raději zůstat pouze u červené - potomci se zelenými rety vyhlížejí poněkud nezdravě.)


sobota 9. listopadu 2013

Sportem ke zdraví

Nebo k trvalé invaliditě.

Té nejtrvalejší. Aneb i taková kostra si ráda zaběhá, zaskáče, zahraje tenis nebo hokej.. 
Pro začínajícího kreslíře nezbytný pomocník, aby aspoň přibližně viděl, v jaké poloze se při daném pohybu nachází ta která ruka a noha, jaký je sklon trupu a co s hlavou :o)  A třeba si i zapamatoval poměry jednotlivých částí těla. A přesně od toho teď máme doma Ludvíčka:



Je z tvrdého papíru a jednotlivé klouby tvoří druky. Nejdřív jsme zkoušeli obyčejné patentky, ale ty byla moc nízké a dvě vrstvy tvrdého papíru nesecvakly. Až hodná paní z galanterie U švadlenky vyzkoušela, co se dalo, a našla nám ty správné! Děkujeme!!! Protože její zásluhou se Luďa mohl roztančit po papírech v těch nejroztodivnějších polohách!


neděle 20. října 2013

Kostičky..

.. je docela legrační pojmenování. Jsou to totiž spíš... KOSTISKA!

Upoutaly mě už dááávno na tomto blogu, ale kde sehnat takové obří kusy dřeva? 
Pak jsme jednou uklízeli ve sklepě a našli z dob budovatelských zapomenuté odřezky itongu. Původně byly pro strýčka Příhodu, ale nakonec se jich ujali úplně jiní strejdové.. Nejdřív z nich budovali pevnosti a ostřelovali je jen tak v bílém stavu, později jsme jim to natřeli. Pak jim chvíli bylo líto si s nimi hrát, aby se dočista neošoupaly, ale nakonec byly vzaty na milost a povstaly nové barikády!






Výhodou je, že i větší kusy jsou lehounké jako pírko, nevýhodou jejich křehkost. I když - třeba to synáčky naučí, jak si užít hraní i s trochou opatrnosti a respektu k různým vlastnostem materiálu.

středa 25. září 2013

Samá voda

Venku už to na koupání není, zpět do koupelny.

Tentokrát se sadou nerez misek a kávovou lžičkou. Víte, že každá zní jinak a ještě jinak, když se do ní nalije voda? A míň vody? A víc vody? Jasně že víte. A my už taky.





pátek 2. srpna 2013

Pevnosti pevné..

.. a taky pohyblivé, pískové.

Když jsem viděli, jak se součástí hradů, tunelů a chodbiček stávají různé šišky, nalezené větve, kamínky a kousky cihel, pohodili jsme zkusmo na místní pískoviště naši starou známou "stavebnici" nařezanou ze soušek.



No - a dobrý, co říkáte? 
(Nakonec si sice z naší stavebnice nějaká divoká duše udělala táborák, ale účel byl splněn!)