Zobrazují se příspěvky se štítkemWaldorfské inspirace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemWaldorfské inspirace. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 21. prosince 2014

Adventní kamení

Věnec?

Příliš konzervativní. A taky pracný a pichlavý a lehce se to vznítí. Kdežto kamení - jednoduché a nehořlavé. Snadno a rychle vyrobitelné. Kdyby chtěl někdo na šutráky recept, tak si pište:

 2 díly písku 
1 díl sádry
voda (té tolik, aby vznikla hmota, se kterou se dobře pracuje)



Pracovat je třeba poměrně rychle, hmota na povrchu zasychá běhm pár minut (ale v případě nouze je možné ji zase rozdrolit a zvlhčit, takže nic není ztraceno). Když chceme valouny používat jako svícny, musíme rychle vykutat otvory o potřebném průměru - ideálně přímo svíčkou, kterou chceme používat.


Po úplném zaschnutí (3-7 dní, podle velikosti a mokrosti) jsou ještě dobarveny černým uhlem a nakonec lehce "zasněženy" škrobem.

(První adventní neděle. Kvůli chorobám jsme se dostali do lehkého časového skluzu a tudíž tento slavnostní okamžik pojali ve skutečně minimalistickém stylu.)



A tady už ve slavnostním. Čtyři svíčky hoří plamenem a my ostatní nedočkavostí!


A tyhle, umělecky pojaté, jsou určeny jako dárečky pro milovanu tetu:


sobota 22. listopadu 2014

Frozen

Taková křehká, něžná krása..

.. z rukou těch dvou loupežníků? Ale jo, když je na to mustr. Tím je dortová krajka. Rozstříhaná na čtvrtiny. Položená na bílý papír. Pomalovaná mrazivou modří. A protože se dále bude používat na sušenky, nejsou to žádné vodovky, ale potravinářské barvivo rozmíchané ve vodě.  

Inspiraci na sněhové vločky jsme našli TADY:o)







úterý 30. září 2014

Housena počítací

O prázdninách jsme se spíše soustředili na čtení a psaní a trochu zapomněli na počty.

Ale pak ty konce.. 
Chvíli to vypadalo, že se násobilka dočista vykouřila z hlavy :o(

A tak se na pomoc připlazila tahle dlooouhatááánskááááááááá housenka. Co díleček, to nějaká ta početní operace. A že to s ní šlo mnohem veseleji, než s nudnými sloupečky příkladů, stačilo ji vypočítat každý den jen jednou a za pár týdnů se zase vylíhl poměrně rychlý počtář. 




(Omlouvám se za sníženou kvalitu larvičky. Fotodokumentovat mě bohužel napadlo až po četném gumování.)

sobota 27. září 2014

MRKEF..

.. by to bývala, kdybych to nebyla zarazila. (Nebo tak nějak.)

Ale zasáhla jsem včas, takže jsme nakonec opravdu do pokusného truhlíku zaseli MRKEV.
A zalili.
A čekali. 
A čekali.
A čekali.


Oproti záhonu vyklíčila skoro hned - snad do týdne. Ale pak se nedělo vůbec nic. 
Několik dlouhých týdnů. Pak provázky trochu zhoustly a zesílily. A pak vyhnaly do výšky. 
A rozchundelatily se. A pak jsem to už všechno chtěla zrušit a hodit na kompost, protože se blížil podzim a kde nic tu nic. Ale v poslední chvíli se objevilo malé oranžové cosi, a tak mrkef dostala ještě poslední šanci a tu využila:


Takže pěstovat karotku v truhlíku na balkóně opravdu jde. 
Ohromná úroda se čekat nedá, 
ale pár sladkých ocásků na mlsání nebo do bramboračky sklidit můžete - potvrzeno!

neděle 31. srpna 2014

Za oknem..

.. aneb různorodé pokusné pěstění parapetové.

Mrkvičce byl věnován extra příspěvek, teď tedy to ostatní.

V prvním truhlíku byl zaset:
- fenykl (to je ten levý pruh s jedinou zelenou zdechlinkou - semínka neměli, tak jsme vyzkoušeli pytlíček z Vitany)
- kmín (biokmín z bedýnky - ten hustý pruh uprosřed)
- anýz (pár rostlinek úplně napravo - ze semenářství)

Jak vidno, jediný kmín stál zato, takže když se ještě víc zmátořil, byl s patřičnou úctou 
(jako dvouletka) přesazen do zahrádky a s něhou opečováván - aby ho pak během jediné noci zlikvidovaly slizské potvory :o( 
(Nicméně vydržel vzdorovat nejdéle - až do srpna.)




Dalším pokusem byly ředkvičky. Některé se urodily dvoupatrové. Kdyby někoho napadlo vysvětlení proč, ráda si jej vyslechnu nebo přečtu!



No a nakonec - permakulturní džungle. 
Do kyblíků si kluci původně zasadili jen fazolky a hrachy - ale co všechno v nich vyrostlo, to jsme se ani nesačili divit: obří salát, kopr na čtyři litry kulajdy, rajče (mnohem rycheji rostoucí, než kolegové s rodokmenem v priváních sadbáčcích), náruč ptačince a pár dalších neidenifikovatelných rostlin. 
Tak jsme to teda všecko snědli, dobré to bylo.




pondělí 21. dubna 2014

Zelí-konoční pondělí

Barvení mělo letos proběhnout pouze v přírodním duchu.

Jemně a decentně. 
Byly připraveny přírodniny. 
Listí a koření, byliny a traviny. 
Nakonec ale byla použita jedna jediná ingrediance: zelné listy. 
Samozřejmě zelí červeného. Dívíte se tedy, jak je možné, že má každé vejce úplně jinou barvu? 

To máte tak: některá vajíčka byla původně bílá, jiná světlounce hnědá, další tmavá. 
Některá se ze zelím vařila, jiná byla jen potřena zelnou šťávou. 
Ta za horka, jiná za tepla, další za studena. 
Některá byla ponořena posléze do octu, jiná do roztoku se sodou, jiná do ničeho.
A výsledkem těchto chemických experimentů byla tato něžná nádhera..


Jen se teď nemůžu rozhodnout, jestli vypadaly lépe spíše na slunci, nebo v polostínu?


V každém případě doporučuji vyzkoušet všem - tak napínavé barvení jsme ještě nikdy nezažili, nikdy jse neměli ponětí, jaký odstín z toho kterého pokusu nakonec vyleze :o)




čtvrtek 17. dubna 2014

Fóliovníček

Začalo to vlastně už před čtyřmi týdny. Přesně na den.

Pěstitelé naplnili truhlík substrátem, zaseli salátová semínka a řádně zalili. 
(Velmi řádně. Vlastně to vzali jedním vrzem i s vytíráním kuchyně a přilehlých prostor.)
Já pak vytyčila "kostru" budoucího fóliovníku. Stačily tři dráty - tak pevné, aby držely tvar, ale ne zas tak tuhé, aby na to bylo potřeba vzít jakýkoli nástroj. Délka každého - asi půl metru. Konce zastrčené do hlíny asi deset cm hluboko. Nahoru kus fólie - rozstřihla jsem první igelitový pytel, který mi přišel pod ruku. A aby to celé dílo drželo pokupě, obmotala jsem to lepicí páskou. Chvíli jsem si lámala hlavu, kudy tu přírodu vlastně budu zalívat, ale bylo už pozdě a tma, tak jsem to nechala na jindy, že se to pak nějak vyřeší.

No a taky že se to vyřešilo. 
Do rána se fóliovníček zapařil a pak ty těžké kapky stekly zpátky 
do hlíny. A na další den zas. A zas. A znova. A pak se objevily první výhonky, ale půda byla stále vlhká. A výhonky rostly a košatěly a zelenaly se ostošest.. no nebudu vás napínat. Vyrobili jsme si svoje vlastní mikroklima a za celý měsíc jsme na zahrádku ani nesáhli, jen se kochali pohledem. Když hlásili noční mrazíky, měla jsem cukání vzít truhlík domů do tepla, ale nějak se na to zapomnělo a salátek kupodivu přežil. 
A to až do dnešního slavnostního zelonočtvrtečního odhalování:



A jak chutnal? Úplně stejně svěže a čerstvě, jak vypadal!


sobota 8. března 2014

Duhová (ch)víla

Doporučuji na sobotní, nebo raději páteční koupání..

Postup přípravy:
Naplnit vanu koupelovou pěnou, co nejnačechranější.
Posypat potravinařskou barvou.
Spustit dovnitř fádně jednobarevné děti.
Zavřít dveře z druhé strany.






A když za hodinu nebo dvě nadšní vylezou, budou sice trošinku barevní, ale nejpozději po dalším mytí to fakt pustí, takže obavy z hlášení podezření na domácí násilí pečlivým pedagogem opravdu nehrozí.

sobota 22. února 2014

Black..

Nic světoborného. Jen mi bylo líto že bílá pastelka stále zahálí.

Proto jsem se stavila do papírnictví pro černý papír. 
A tak se na nás letošní podivnou zimu přece jen snesly nějaké vločky a aspoň dva sněhuláky jsme ukouleli.


A na druhou stranu jsme vyzkoušeli kresbu (nebo skoro malbu?) mokrými pastely. Ne, skoro se neliší od obyčejných kříd, jsou jen trochu pevnější a mají mnohem intenzívnější barvy. A když se kreslí mokrými, vůbec to nepráší a po zaschnutí vyleze opravdu parádní obrázek, který se skoro nemaže. No a hlavně je to namáčení ohromná legrace!


pátek 21. února 2014

..and white

Zase trochu jiné výtvarničení.

Výkres se potře lepidlem. Posype solí. Nechá uschnout. 
A pak už se umělcům meze nekladou.


Používáme anilinky - brilantní barvy jsou prostě brilantní a na krystalcích soli vyniknou ještě lépe. Ale to si můžeme dovolit jen proto, že už i u nás konečně všichni pochopili, že ne všechno na světě se dá strkat do pusy. A tady - začátek tvoření, dokud bylo auto ještě autem a tulipán tulipánem - před tím, než nás zapouštění skvrn dočista pohltilo..




sobota 18. ledna 2014

Než se půjde na kutě, zkusíme to tekutě

Dopečeno. Mufíny chladnou na mřížce.

A prázdné plechy chladnou zbůhdarma.
Tak to ne - otočit na nejedlou stranu a - řádit s voskovkami! 
Teplota musí být tak akorát, aby nedošlo k úrazu, ale aby se voskovky ještě roztékaly. 
A když vychladnou příliš a voskovky se už nerozpíjí, stačí dát na minutku nahřát zpátky do trouby.





Jakmile je řádění u konce, z plechu se vosková vrstva jednoduše seškrábne, 
naposledy se strčí do tepla a dočista vytře novinami a ubousky. 
Hotovo, nachystáno opět k běžnému, nudnému použití..

úterý 24. prosince 2013

Štědrý..


..a poklidný byl snad u vás všech!


Už dva dny hoří všechny čtyři..


..podobně jako tady. 
Jednoduchost = krása. 
Nebo ne? 



A nakonec přibylo ještě to slavné mimino :o)


neděle 15. prosince 2013

lll. adventní - Domečky a lucerničky...

  ...se letos pekly a vyráběly v mnoha spřízněných rodinách.

Nemohli jsme chybět (obzvlášť, když naše běžná okenní výzdoba nebyla a stále není k nalezení).
Nakonec přišlo k užitku i starodávné perníkové těsto, které jsem kdysi vylepšila čtvrtkilem soli místo cukru. Rok a půl čekalo na dně lednice, až jeho chvíle konečně přišla.. a zdomečkovatělo, skoro tak hezky, jako tady.


Přidali jsme i lucerničky z plechovek, inspirované odtud. Dokonce jsme si v nich přinesli betlémské světlo:




neděle 1. prosince 2013

Městečko lV. - Evillage

Něžné městečko do něžných rukou, které se starají o čistotu :o)


A stejně jako loni, peníze utržené za městečka dostanou potřební - Eliška a Matýsek, aby se jim o trochu lépe bojovalo proti těžkým nemocem.

středa 20. listopadu 2013

Městečko l. - Hanýžkovice

Advent už je skoro tu a tak po roce zase začínám domečkovat.

A hned na úvod pořádná divočina:





Naštěstí jsou dočista přírodní, včetně omítky - prý se sestřička paní starostky jednoho čísla popisného zmocnila a ožužlala fasádu! :-o 
(Ale žádné strachy, samozřejmě už mám nachystanou náhradu!)