neděle 30. listopadu 2014

Na jarmárek

První adventní neděli jsme strávili u trouby.



A vytroubili jsme stromečky..


..vločky..




.. a položili je na vlastnoručně opuntíkované tácky.








Kornoutky naplnili ovesnými sušenkami a kokoskami.



A "krámek" byl připraven.



Děkujeme milým zákazníkům za nákup a těšíme se zase napřesrok!!

neděle 23. listopadu 2014

Krabičky

Na blbinky, na kamínky, na drobásky, na sušenky..

Dé je správně!

Z nastřiženého kolečka, scvaknuté koníkem. 

Nic jednoduššího snad ani nemůže být. 
A jestli to někdo potřebuje ještě víc polopatce, tak ať koukne SEM:


To vevnitř je první pokus o homemade Spekulky nebo Lotusky, prostě známé křupavé karamelové sušenky. 
Až těch pokusů proběhne víc, možná přidám i recept :o)



sobota 22. listopadu 2014

Frozen

Taková křehká, něžná krása..

.. z rukou těch dvou loupežníků? Ale jo, když je na to mustr. Tím je dortová krajka. Rozstříhaná na čtvrtiny. Položená na bílý papír. Pomalovaná mrazivou modří. A protože se dále bude používat na sušenky, nejsou to žádné vodovky, ale potravinářské barvivo rozmíchané ve vodě.  

Inspiraci na sněhové vločky jsme našli TADY:o)







pátek 31. října 2014

Zombíci..

.. jsou momentálně v kurzu. Nevím přesně, odkud se vzali, ale je jich plná galaxie, takže nutně dorazili i do našeho obýváku.


Jiné masky na helouvínské řádění ani nepřipadaly v úvahu. 

Naštěstí jsou vyrobitelné bez jehel a nití a nudného šití v řádu minut.
Zapotřebí jsou jen tři věci:

černé triko
černé spoďáry, štrample nebo aspoň tepláky
bílá elektrikářská páska 

(Ta je k dostání v hobbymarketech, ale i v Kauflandu nebo Tesku. Stojí kolem desetikoruny a někdy bývá ke koupi jen v sadě s jinými barvami - černou, žlutou, modrou, zelenou, červenou.. dokonce i jsou i proužkované. Tuto investici určitě doporučuji - využití pro ně v domácnosti určitě najdete nejen při různé tvorbě. Drží totiž jako luteránská víra, ale na druhou stranu jde poměrně bez problémů zase sloupnout.)

Ale zpátky k maskám - jiná lepítka ani nezkoušejte. Různé rozstříhané bílé nálepky a samolepky vydržely na textilii jen chvilku.) Jakkoli simulovat odpadávající kusy masa jsem rozhodně odmítla, takže další hrůzostrašnosti jsme museli docílit pouhým líčením. Základem je pořádné pomazání kokosákem - včetně vlasů. Druhým krokem je zapudrování dětským zásypem. Kromě toho, že dodá obličeji mrtvolnou barvu, pěkně natuží vlasy a propůjčí jim vzhled rozškubaných zaprášených pavučin. Na zapadlé oči směs kokosáku s rostlinným uhlím (třeba Carbofit - k dostání v lékárně) a na krvavou zombí tlamičku řepná šťáva nebo červené potravinářské barvivo.


Dýně pirátská..

.. patří k těm nejsnadnějším, které jsem kdy vykuchala.

Zato efekt byl opravdu ohromný. Dobře zřetelný motiv skvěle viditelný i z větší dálky.
Trochu větší piplačka byla jen se zuby, musela jsem odoperovat tvrdou kůru, ale dužinu nepřeříznout.


Oční "důlky" jsou připevněny páratky. Vypadalo to, že budou působit poněkud rušivě, ale rychle jsme si zvykli a nakonec nás lebka děsila celé tři večery :o)



neděle 26. října 2014

Sušenky netopýrky..

.. kakaovo - pomerančové, jemné a lehounké.

Přesně to těsto, co potřebujeme pod novou netopýří formičku. 


1 máslo
1 žloutek
 půl hrnku moučkového cukru (komu to bude málo sladké, tak celý)
 šťáva z jednoho pomeranče
(pro intenzivnější vůni možno přidat pár kapek pomerančové esence)
 2 hrnky hladké mouky


Lebky a další helloweenské příšery jsou tradičně perníkové.


sobota 25. října 2014

Jedubabě..

.. do řemesla fušuju.


Samozřejmě jen tak pro domácí potřebu, 
protože já bych trpělivost a nervy na tolik nepořádku a špinavého náčiní pro trochu dobroty ve větším měřítku rozhodně neměla!
Ale - urodilo se mi letos poprvé velikánské křoví levandule a bylo třeba vytěžit 
z toho co nejvíc. 

Takže jsem několik týdnů "macerovala" pár hrstí v roztaveném bambuckém másle - asi pět navršených lžic ho bylo.


Pak jsem to znovu zahřála a přecedila. 
(Ano, správně se to mělo přefiltrovat přes plátýnko, ale bylo mi líto zamastit další věc a koneckonců, aspoň tam zbyl přírodní "píling".)

A k tomu přeceděnému jsem přišoupla lžíci kokosáku a trochu včelího vosku. 
A jako konzervant pár odměrek céčka.  

A když se to všechno rozpustilo a promíchalo a zase ztuhlo, nabylo to konzistence světlounce zeleného sádla (a vůni taktéž - tak jsem té levandulovosti ještě radši ještě dopomohla z lahvičky éteráku). No a aby to bylo nadýchanější a líp se to mazalo i v chladnějším lesním prostředí, vzala jsem na to šlehací metlu.


A takhle to dopadlo. Pětkrát 50 ml. Do té poslední dávky jsem ještě vpašovala lžičku medu. 
Tou jsem taky začala mazací proces a od té doby už jen mládnu a mláádnu a mlááádnu...


čtvrtek 23. října 2014

TY sušenky!

Kdo ochutnal, tak ví.

A kdo ještě ne, tak ať to rychle napraví:


5 (zarovnaných) lžic cukru (nejlíp třtinového)
5 (navršených) lžic medu
půlka změklého másla (nebo teda Hery)  
+
1 hrnek slunečnicových semínek
1 hrnek ovesných vloček
1 hrnek špaldy
zarovnaná lžička sody
+
trocha rumu nebo nějaké esence (vanilka, pomeranč, citrón..)nebo perníkové koření, kakao, karob - experimentům se meze nekladou!

Hustota by měla být taková, aby se dobře koulely kuličky (když je těsto moc řídké, dá se přisypat troška mouky, když husté, můžeme si pomoct trochou vody). Kuličky se uloží v rozumné vzdálenosti na plech na pečicí papír a rozplácnou na asi centimetrové placičky - ještě se trochu rozjedou. A pak se pečou - do zlatova a do mechova, daleko se neodbíhá, protože zralé na vytáhnutí jsou, když je střed ještě trochu měkký - však ony dojdou. A pak už se jen mlsá a svačinkuje.. dokud není třeba upéct další dávku.


sobota 4. října 2014

Vinaigrette..

nebo prostě vinegret, to je úplně jedno. Na názvu u salátu přece záleží nejmíň.

Důležitá je šťavnatost, voňavost, lehká pikantnost. A ta barvička!


Původem kdoví odkud, dnes ovšem populární hlavně v Rusku a na Ukrajině. Název totožný se slavnou zálivkou, význam ovšem pokrývá vlastně jakýkoli salát kyselé chuti obsahující červenou řepu. Protože jediná správná receptura neexistuje - asi jako u nás není žádný pravý a jediný recepis na vánoční bramborový. 

Ten můj, jak si ho pamatuju od babičky, vypadá přibližně takhle:

2 hrnky vařených brambor (nakrájených na kostičky)
2 hrnky vařené řepy (na kostičky nebo nebo nahrubo posekané, postrouhané)
1-2 vařené mrkve (pokrájené na drobno)
1-2 cibule (najemno)
3-4 kyselé okurky (taky najemno)
půl hrnku sterilovaného nebo mraženého hrášku
půl lžičky soli, lžička cukru, trochu pepře
 olivový olej, lák z okurek, obého asi 3-5 lžic, prostě tolik, aby se zeleninová směs hezky spojila
(a správně taky hrst kysaného zelí, nakrájeného najemno a trochu kopru - vyzkoušejte..)

Po promíchání nechat odležet, ideálně alespoň do druhého dne. 

Konzumovat s celozrnným pečivem, bílými tousty, klasickými českými topinkami.. nebo jako přílohu k masu, všude tam, kde obvykle servírujeme náš salát bramborový. 
(Ale úplně nejlíp chutná uprostřed noci, v klidu a nerušeně přímo z lednice - no co vám budu povídat.)




Krekry..


.. jsou moje srdeční záležitost.

Hlavně ty rozmarýnové s olivovým olejem. 
Vozíme je z Itálie po kilech a stejně do další návšěvy nevydrží.
Takže když jsem jednoho dne zakopla o recept, bylo jasné, že se o ně pokusíme sami doma.

30dkg mouky
špetka cukru
lžička soli
1dl olivového oleje
  1dl vody
drcený rozmarýn

Rozválené těsto nakrájené na typické obdélníky a podírkované.




A upečené dokřehka.

úterý 30. září 2014

Housena počítací

O prázdninách jsme se spíše soustředili na čtení a psaní a trochu zapomněli na počty.

Ale pak ty konce.. 
Chvíli to vypadalo, že se násobilka dočista vykouřila z hlavy :o(

A tak se na pomoc připlazila tahle dlooouhatááánskááááááááá housenka. Co díleček, to nějaká ta početní operace. A že to s ní šlo mnohem veseleji, než s nudnými sloupečky příkladů, stačilo ji vypočítat každý den jen jednou a za pár týdnů se zase vylíhl poměrně rychlý počtář. 




(Omlouvám se za sníženou kvalitu larvičky. Fotodokumentovat mě bohužel napadlo až po četném gumování.)

sobota 27. září 2014

MRKEF..

.. by to bývala, kdybych to nebyla zarazila. (Nebo tak nějak.)

Ale zasáhla jsem včas, takže jsme nakonec opravdu do pokusného truhlíku zaseli MRKEV.
A zalili.
A čekali. 
A čekali.
A čekali.


Oproti záhonu vyklíčila skoro hned - snad do týdne. Ale pak se nedělo vůbec nic. 
Několik dlouhých týdnů. Pak provázky trochu zhoustly a zesílily. A pak vyhnaly do výšky. 
A rozchundelatily se. A pak jsem to už všechno chtěla zrušit a hodit na kompost, protože se blížil podzim a kde nic tu nic. Ale v poslední chvíli se objevilo malé oranžové cosi, a tak mrkef dostala ještě poslední šanci a tu využila:


Takže pěstovat karotku v truhlíku na balkóně opravdu jde. 
Ohromná úroda se čekat nedá, 
ale pár sladkých ocásků na mlsání nebo do bramboračky sklidit můžete - potvrzeno!

středa 24. září 2014

Jděte s tím od šípku!

Šípková marmeláda..


..nám prostě moc nejede. Ale napadlo nás lehké vylepšení, dobře viditelné na fotce nahoře. 
Pořádně přikyselit práškovým vitamínem C. Rozetřít na pečicí papír a strčit do trouby. Samozřejmě jen slabounké. A za pár desítek minut nakrájet na čtverečky a svinout do ruličky:




V této formě vzrostla poptávka na mnohonásobek :o)


úterý 23. září 2014

Zelníky..


..tedy lépe řečeno recept na ně jsme našli v bedýnce spolu s prvním letošním zelím.

Tak já ho prostě jen opíšu, jo? 
Póóózor!
 

Nejdřív nádivku: 
Jednu cibulku zpěníme na lžíci másla a přidáme čtvrt kila nakrájeného zelí. Ochutíme solí, cukrem, trochu kmínu a pepře a citrónovou šťávou nebo hrstí zelí kysaného. Pokud chceme, přihodíme uzeninu.

Pak těsto:
Z půl hrnku vody, půlky droždí, trochy soli a cukru, třetiny mása nebo sádla, jednoho vajíčka a 40dkg hladké mouky vypracujme těsto, po vykynutí rozválíme, nařežeme, naplníme a upečeme do zlatova. Po upečení potřeme rozpuštěným máslem.


No není to ideální večeře - třeba na odehnání chmur z prvního podzimního dne? :o)


sobota 20. září 2014

Záplatovanci

Začínám na ně být docela expert.

Přísun materiálu vhodného k záplatování totiž neustává. 

Tělíčka rybích jsou ze zažehlovaček a nevydržely ani den. Ne, že by oprava byla tak málo trvanlivá. Ale u kolegů ve třídě vzbudili kapříci značnou zvědavost a bylo třeba důkladně prozkoumat, co je pod nimi. Tak příště radši ještě přišít.. 
(Oči jsou přitavené pistolí a ploutvičky přikreslené fixem na textil.)



Další díru hlídá šotek hospodáříček. Doplnila jsem ho pro jistotu i malým výchovným prvkem. Oko je korálkové a další lezení po kolenou by mohlo docela znepříjemnit!


A k poslední díře dokonce vedou koleje. Naštěstí je ukrytá kdesi v temnotě tunelu, takže nezasvěcení o ní nemají páru. Ani kdyby přijeli lokomotivou!


neděle 31. srpna 2014

Za oknem..

.. aneb různorodé pokusné pěstění parapetové.

Mrkvičce byl věnován extra příspěvek, teď tedy to ostatní.

V prvním truhlíku byl zaset:
- fenykl (to je ten levý pruh s jedinou zelenou zdechlinkou - semínka neměli, tak jsme vyzkoušeli pytlíček z Vitany)
- kmín (biokmín z bedýnky - ten hustý pruh uprosřed)
- anýz (pár rostlinek úplně napravo - ze semenářství)

Jak vidno, jediný kmín stál zato, takže když se ještě víc zmátořil, byl s patřičnou úctou 
(jako dvouletka) přesazen do zahrádky a s něhou opečováván - aby ho pak během jediné noci zlikvidovaly slizské potvory :o( 
(Nicméně vydržel vzdorovat nejdéle - až do srpna.)




Dalším pokusem byly ředkvičky. Některé se urodily dvoupatrové. Kdyby někoho napadlo vysvětlení proč, ráda si jej vyslechnu nebo přečtu!



No a nakonec - permakulturní džungle. 
Do kyblíků si kluci původně zasadili jen fazolky a hrachy - ale co všechno v nich vyrostlo, to jsme se ani nesačili divit: obří salát, kopr na čtyři litry kulajdy, rajče (mnohem rycheji rostoucí, než kolegové s rodokmenem v priváních sadbáčcích), náruč ptačince a pár dalších neidenifikovatelných rostlin. 
Tak jsme to teda všecko snědli, dobré to bylo.




sobota 12. července 2014

Na hraně

Možná lepší než štětcem.

Na hranování stačí uříznout čtvereček lepenky a pak se hned může začít tisknout. Nebo stírat jako špachtlí.

Domy, ploty, komety. Na drobné detaily to není, ale i samotné rovné linie mají své kouzlo, no ne?





neděle 6. července 2014

Naloženo..

..do láku.

Do nějakého takového, co nebsahuje nic s uměleckým jménem začínajícím na velké E.


Můj první pokus je s tímto receptem:

5 litrů vody
1litr octa
0,5kg cukru
1dkg soli
bobkový list, kopr, hořčičné semínko, nové koření, cibule, mrkev 

Povaříme, zalijeme, zavíčkujeme, zavaříme - a necháme se překvapit. Uvidí se, teda ochutná až na Vánoce.