neděle 19. ledna 2014

Angry buns!

I s tutoriálem.

Taky jsou u vás na vrcholu popularity? 
U nás jo - a nedají se za žádnou cenu sestřelit.
Tak jsme si je upekli i k večeři.



A ještě detailní popis, jak na ně:


1 - na kulatou houstičku čtvereček těsta. Řádně zapíchnout špejlí, aby se zobáček při pečení nesesmekl



2 -vytlačit do zobáčku drážku tupou stranou nože



3 - stejným způsobem připíchnout dvě kuličky z těsta jako oči a malý váleček jako rozzlobené obočí




4 - nastřihnout čupřinu a ocásek



5 - ready to go - už jen zvýraznit očka pomocí zabodnutých lněných semínek



A do útoku!!!

sobota 18. ledna 2014

Než se půjde na kutě, zkusíme to tekutě

Dopečeno. Mufíny chladnou na mřížce.

A prázdné plechy chladnou zbůhdarma.
Tak to ne - otočit na nejedlou stranu a - řádit s voskovkami! 
Teplota musí být tak akorát, aby nedošlo k úrazu, ale aby se voskovky ještě roztékaly. 
A když vychladnou příliš a voskovky se už nerozpíjí, stačí dát na minutku nahřát zpátky do trouby.





Jakmile je řádění u konce, z plechu se vosková vrstva jednoduše seškrábne, 
naposledy se strčí do tepla a dočista vytře novinami a ubousky. 
Hotovo, nachystáno opět k běžnému, nudnému použití..

neděle 12. ledna 2014

Žouželína

Někdo si možná myslí, že se bude péct, protože jsme vyklepli do mouky vajíčko..

.. ale kdeže.


Není to mouka a žloutek, nýbrž škrob a - oranžový sprchový gel. 
(Prý se smí přilít i troška oleje, to jsme zatím nezkoušeli.)
A nebude to ku snězení, nýbrž ku hnětení!

Když se to totiž splácá dohromady (poměr libovolný - prostě tolik gelu, aby se to spojilo a utvořilo tvárnou hmotu), vznikne báječná věc - něco jako play-doh, ale mnohem víc natahovací a líp žmoulací. A taky příjemně voňavá. A lehce vysávací. A nakonec dokonce i s přístupem do vany (pán domu tentokrát neměl žádné námitky, protože ve vodě se to nakonec rozpustí, odteče a nic neucpe!).





úterý 7. ledna 2014

Vábničky

Vlastně ne - ODPUZOVAČKY! Anebo - jak pro koho..

Zvuky, které se z této věci linou, jsou totiž pozoruhodné. Stoprocentně přilákají lišky, kachny a zástupy zvědavých prťat. Na druhou stranu spolehlivě odpudí do uctivé vzdálenosti každého, pro koho je žádoucí zachování zdravého rozumu. 
Tak co - výzva? ;o)


Postup je velice snadný, sendvič vrstvíme v tomto pořadí: 
lékařská špachtle č.1
kousek ulomeného párátka na jednu stranu
proužek tvrdšího papíru (výkresu) o kousek menší, než je špachtle
kousek ulomeného párátka na opačnou stranu
lékařská špachtle č. 2

To celé svázat na obou koncích provázkem nebo stáhnout gumičkou.
Mezi špachtličkami vznikne mezírka a uprostřed ní plátek, který se při správném fouknutí rozkmitá a vyloudí půvabné "Iíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííjýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýjáááááááááááááááááááéééééééééé"
Po chvilce tréninku lze nástroj dokonce ovládat a pomocí stisku zubů a regulace síly fuku stoupat k virtuoznímu mistrovství.


(Obarveno samozřejmě potravinářskými barvami. Doporučuji pro příště raději zůstat pouze u červené - potomci se zelenými rety vyhlížejí poněkud nezdravě.)


pondělí 6. ledna 2014

Valíme bulvy!

Dlouho jsem sháněla svačinovou krabičku, co by nebyla z polypropylenu a chleba by se do ní dal položit jen tak, nahatý.

A pak jsem je díky Katce K. objevila TADY.
Tyhlety chlebníčky jsou z kukuřičného plastu, nejsou vybaveny žádným náročným zaklapávacím zařízením, které by čtyřleťák nezvládl, a navíc mají velice fikaný systém, jak téměř zdvojnásobit svůj objem, když se do nich nastěhuje tlustý dřevorubecký krajíc nebo buclatý mufin. Slouží nám věrně a dobře už čtvrt roku, takže si dovoluji je doporučit všem. Jejich jedinou nevýhodou je nulový výběr - k dispozici je bohužel jen fádní bílá, takže se pletou spodky a vršky a neví se, která je čí.. teda nevědělo, dokud nedostala každá kabička svůj vlastní gzychtík a osobnost a nestaly se z nich potvůrky podivné ;o)

Jak na to je jistě hned jasné, takže jen pár tipů ČÍM: tlamičky fixem na popisování CD a kukadla (k dostání v kdejakém papírnictví) přitavit pistolí - silikon se holt s potravinami kamarádí trochu víc, než lepidlo)




úterý 24. prosince 2013

Štědrý..


..a poklidný byl snad u vás všech!


Už dva dny hoří všechny čtyři..


..podobně jako tady. 
Jednoduchost = krása. 
Nebo ne? 



A nakonec přibylo ještě to slavné mimino :o)


pondělí 23. prosince 2013

Ježíškova dílna

Letos jsou opět skoro všechny naše dárky z kuchyně:

Tohleto vůbec není to, co vás napadlo jako první.. je to domácí hořčice!
Výroba je jednoduchá i záludná zároveň. Hořčičné semínko nasypeme do hrnce a zalijeme asi dvojnásobným množstvím vody. Pár zrníček necháme bokem. Vaříme, dokud se polovina voda neodpaří. Pak přidáme trochu octa, lžičku cukru, půl lžičky soli a rozmixujeme na kaši. Kdo chce mít pěknější, žlutou barvu, může přidat trochu kurkumy - ale nepřehánět. Za prvé to tak žluté jako z obchodu stejně nebude a za druhé by směs mohla nepříjemně zhořknout. A teď to nejdůležitější - komu to chutná takhle, je hotový. Kdo ale chce mít hořčici pálivější, ať si umele a přisype semínka, která šla původně stranou. Ale přidávat opatrně - ta, která neprošla tepelnou úpravou mají pořádnou sílu! A v tom právě spočívá avizovaná záludnost výroby - najít ten správný poměr, aby pálivost vyhovovala právě vám! (Nám se to povedlo až na třetí pokus - ty první dva jsme museli přimíchat do obyčejné kupované - ten žár zvládl jen otec rodiny.)


A tady už v líbivějším balení - spolu s čerstvě nastrouhaným a umixovaným křenem (2dl křenu + 1dl smetany + sůl + lžička cukru + lžička oleje + vitamín C - 3 - 5 odměrek, podle chuti na dokyselení a zároveň jako konzervant)


V dobré společnosti - s domácími klobáskami 
(ty ještě sami neumíme, dodány externě)


A navrch čerstvě upečený bochník:


Nakládaný balkánský sýr a kuřecí v sádle:


Svařák. Instantní. Hřebíček a sušená kůra v celofánu, badyán a skořice přimontovaný:


Tiramisu ve vánoční hvězdné úpravě:


A důkaz, že jsme to všechno dělali úúúplně sami!


neděle 22. prosince 2013

lV. adventní - Vidím město veliké..

..celé, celičké perníkové!

Od chvíle, co jsem uviděla toto perníkové město (a ještě tady), bylo mi jasné, že na Vánoce nutně taky potřebujeme něco takového! A tak to teda máme..







A detaily ze zákulisí příprav: 


První: 


A ještě poslední,  při svíčkách: 


sobota 21. prosince 2013

Řetězová reakce

Srdeční záležitost, tyhle řetězy..

..oproti našemu mládí ale úplně inovativní!



Prostě jsme nemohli zůstat jen u jedné barvy...


... když jsou krásné úplně všechny! 


středa 18. prosince 2013

Košíčky nebo medovníčky?

Klidně obojí najednou!



Netradiční a přitom úplně jednoduché. Obvykle se tělo košíčku peče z lineckého. Tyhlety jsou z těsta pikkperníčkového. Formičky je třeba důkladně vymazat a těsta vložit jen maličko (ideálně rozválet natenko a do formičky vložit vykrojené kolečko) - hodně se nafoukne, tak aby zbylo místo na pořádnou dávku krému.
Ten se ušlehá z jednoho slazeného kondenzovaného mléka, 20dkg másla a tří lžic rumu. 
Tmavé jsou naplněné čokoládovou variantou (+ tři lžíce kakaa), světlé kávovou (+ lžička instantní kávy). Po důkladném vychlazení namočené do karobové a bíločokoládové polevy.






neděle 15. prosince 2013

lll. adventní - Domečky a lucerničky...

  ...se letos pekly a vyráběly v mnoha spřízněných rodinách.

Nemohli jsme chybět (obzvlášť, když naše běžná okenní výzdoba nebyla a stále není k nalezení).
Nakonec přišlo k užitku i starodávné perníkové těsto, které jsem kdysi vylepšila čtvrtkilem soli místo cukru. Rok a půl čekalo na dně lednice, až jeho chvíle konečně přišla.. a zdomečkovatělo, skoro tak hezky, jako tady.


Přidali jsme i lucerničky z plechovek, inspirované odtud. Dokonce jsme si v nich přinesli betlémské světlo: