neděle 31. března 2013

Velikonoce

Svátky jara. Svátky vzkříšení. Svátky naděje.

Pokud se zrovna člověk třesoucí se zimnicí a oblblý horečkou nekouká z okna na půlmetrové závěje všude kolem...
 
Ještě jsme stihli ve čtvrtek pojíst špenátu s polentovými nočky.
V pátek napéct kváskové jidáše. 
V sobotu doplnit linecká hnízdečka marcipánovými vajíčky. 
A pak už nás přemohla choroba definitivně.





Vajíčka se naštěstí nazdobila skoro sama - přes noc. Tento rok byla leptaná. Na několik hodin namočená do silného roztoku kyseliny citronové (polévková lžíce ve dvou decilitrech vody), poté na chvilku do barvy...




...a položená do narychlo umotané ošatky tvořila spolu s větvičkou zlatého deště jediný ostrůvek jara v moři ponurosti.







pondělí 25. března 2013

A Stouníci

"Jsou odolní, jsou vkusní, jsou vysoce umělecky vyvedení!"

Ne, nejsou to trpaslíci. Jsou z jiné planety, mají různé schopnosti a Moc podle toho, ke kterému náleží  Rodu a taky podle barvy Drahokamenu na čele. Mají svoje tajemné legendy a bojují proti Zlé síle. Zbytek je tajný - to víte, Zlá síla číhá.

Nojo, no. I malí muži prostě potřebují příběhy, ve kterých se válčí a bojuje. Ve kterých je hierarchie, vítězové a poražení. A ať máme jako rodiče sebesilněji vyvinutý smysl pro pacifismus, dětem tento vrozený není a musí k němu dospět samy. To jediné, co můžeme udělat, je nabídnout jim alternativu k holywoodské produkci a doprovodnému arzenálu plastových stvůrek. Ne, nedělám si iluze, že mnou vyrobené bytůstky z plně degradibilního materiálu (hmota z dvou dílů písku, jednoho dílu mouky a vody, která během tří dnů zkamení) nahradí transforméry, gormity nebo gogouny. Ale třeba VYBOJUJÍ a uhájí aspoň kousek prostoru pro vlastní fantazii a kreativitu...








sobota 23. března 2013

Blbouni


Nenakupujeme v Albertu..

Ani babičky, ani tetičky. Ty se teda nakonec obětovaly a párkrát tam zaběhly, jen aby pro své nejdražší chlapečky získaly pár vysněných GOGOnů, a tito nebyli v době, kdy vrcholilo sběratelské šílenství, na pokraji naprosté sociální izolace a vyčlenění z kolektivu. 
Já jsem prostě nějaké vyrobila. Jistě - s těmi pravými se nedají srovnat. Ale konečně jich máme HODNĚ. 

(A vysvětlení pro neznalé - nejde o to vlastnit pro samotný majetek. Těchto potvor musí šestiletý člověk nosit po kapsát spousty z toho důvodu, aby je mohl neustále s někým vyměňovat, poměřovat jejich estetické kvality, "sílu", "zlatkovitost", počet výstupků na jednotlivých postavičkách (rozuměj - lejzrů) a na základě toho stanovovat jejich hodnotu a toužit po těch, které má právě ve vlastnictví někdo jiný(

Materiálem je play-doh. Zde koupený - ten je skvělý pro svoji pružnost, kterou si částečně zachová i po čtyřiadvacetihodinovém vytvrdnutí. Nevýhodou málo barev, pro mě divný zápach a finanční náročnost. 



Nebo play-doh domácí, který je bohužel křehčí, ale zato je ho hodně a možnosti barevného provedení jsou neomezené. 



V dobách své největší slávy měl každý své jméno, soubor přidělených vlastností a od toho se odvíjející strategické schopnosti a bojeschopnost..



Všimněte si, prosím, lejzrových očí! 


A nakonec:
Family photo


úterý 19. března 2013

ZPECEVEN: Trhací šneci


Se sladkostmi z domácí pekárny mám trochu problém. Mazance nic moc, kypřené příliš hutné. Když to má být pořádně propečené, udělá se dost hrubý okraj, který se špatně krájí, a čím blíž ku středu, tím je těsto vatovější. Tento recepis všechna negativa eliminuje, protože se nic nekrájí, a zůstávají jen pozitiva - je to rychlé a nemusí se kvůli malému pamlsku žhavit trouba!

Jak na to? Připravte si kynuté těsto dle vašich zvyklostí nebo třeba toto: 

1 hrnek vody
6 lžic oleje nebo 3 plné lžíce másla
půlka droždí
1 vejce (nemusí být, ale těsto je pak žlutější a jemnější - pokud bez vejce, pak přidat ještě dvě lžíce oleje)
3 hrnky hladké mouky
půl hrnku cukru  
a
ještě trochu másla
a
ještě trochu oleje

Po vypracování pícku vypněte, těsto rozválejte na asi 2cm placku,  pomazejte máslem a posypejte skořicí. Kdo má rád sladší, pocukruje nebo pokape medem. V jiné variantě se může místo skořice použít kokos, mák nebo povidla (v tom případě vynechejte máslo). Sviňte jako závin, nakrájejte na asi dvoucentimetrové šnečky, omočte v oleji a naházejte do vymazané nádoby. Po vykynutí pečte asi hodinu.
 A pak už jen trhejte a škubejte. :o)






neděle 17. března 2013

Hair. (Ne to od Formana)


Tento talíř by se nám líbil. Fakt moc. A hned. A taky hned byl - aspoň nápad na podobný a navíc zadarmo.

Jediné, co jsme ještě potřebovali kromě skleněných talířů, byl fix na popisování CD a ten se dnes jistě najde skoro v každé domácnosti. První gzychtík jsem ještě nakreslila já, dalších už se ujali synáčci sami a na mě zbyla jen povinnost nakládat menáž. 
A holení bujných kštic už pak šlo úplně samo.




Afrodinner





Gorgona nudlóza



A trochu arabského stylu:



A jen tak pro jistotu - PARENTAL ADVISORY: obrázek je samozřejmě nakreslený na spodní části talíře! (A při umývání jde úplně lehce dolů.)

úterý 12. března 2013

Bártovo voko

Vlastně voči.

Tady si ho vypíchli na Halloween, ale my se rádi děsíme celoročně, takže jsme si ho klidně dali v březnu. 

Recept je jednoduchý:
trocha malinovky (domácí)
tři lžíce lipánku (domácího)
plátek kiwi (přespolního)



A pak vidličky do ruky a mírumilovné pojídání tohoto dezertu může začít. 


neděle 10. března 2013

Jaro. Homemade.


Než se konečně a definitivně vynoří to opravdové, udělali jsme si svoje vlastní, takové domácí.



Zlikvidovali jsem za tím účelem jeden karton od vajíček. Kalíšky nastříhali na kvítky a lístky, nabarvili.  Základem věnce, který nám byl inspirací, je kruh z lepenky, my jsme si na to uvinuli obroučku z vrbového proutí a vysušené kvítky přitavili pistolí.


A bylo to. Teď si klidně může ještě měsíc sněžit.

čtvrtek 7. března 2013

Můj brácha má príma bráchu


Edudant a Francimor. Malý a Velký. Modrý a Bílý.

Ale můžou mít všechny barvy, v jakých se dají pořídit balónky. Do nich vecpat play-doh nebo nasypat písek a nalít trochu oleje, tak aby po promnutí vznikla měkká, poddajná hmota (ale jen do silných, kvalitních balónků - takové ty levné tenoučké olej za pár dnů rozleptá.) Pořádně zauzlovat a pak už jen přimalovat líbeznou tvářičku. Práce na pět minut, kamarádi na mnoho hodin! 

Děkujeme za jednoduchý nápad 



A ještě smečka pro kamarády ze školy:


úterý 26. února 2013

"Májka"


Kdesi na návštěvě jsme ochutnali a moje ubohé zanedbané děti začaly skuhrat, proč to doma nemáme. Tak už máme:




Recepis na jednoduchou "Májku" bezéčkovou:

1 porce kuřete (nebo 20dkg drůbežích jater)
1 kelímek 12% smetany
sůl, pepř, paprika, případně bylinky podle chuti
instantní rýžová kaše (přibližně 10dkg)

Kuře povaříme do měkka v asi půl litru osolené vody. Maso obereme a vrátíme zpět do vývaru (měly by ho zbýt přibližně 3 dl). Rozmixujeme do hladka, přidáme koření a smetanu. Zahustíme rýžovou kaší a případně ještě krátce povaříme. Necháme v chladu rozležet do druhého dne.

sobota 23. února 2013

Chemie noci upije

Je to opravdu tajemné kouzlo, při kterém se dějí věci.

Originální návod je tady a na fotce zase všechno, co budeme k pokusu potřebovat - škrob, jód, práškový vitamín C z DM, peroxid a nějaké nádoby.

 

A náš zjednodušený postup:

 Hrneček A:  60ml teplé vody + dvě třetiny odměrky céčka + 1 lžička jódu. Řádně promíchat.

Hrneček B: 60 ml teplé vody + 1/2 lžičky škrobu (je lepší použít škrob tekutý, ale funguje to i s práškovým, jen je reakce pomalejší - ale zase ji nepropásnete) + 1 polévková lžíce peroxidu. 
Řádně promíchat. 

A teď se oba roztoky slijí dohromady a může začít plnění bobříka trpělivosti. Během několika vteřin nebo možná minut čirá tekutina najednou zmodrá. Můžeme měřit čas, jak dlouho boj mezi temným rytířem jódem a bílou princeznou kyselinou trvá, když jsou roztoky teplejší nebo studenější, nebo můžeme do roztoku přidávat na střídačku vitamín a potom zase jód a sledovat, jak bude bitva probíhat dál. 

Koho zajímá vědecké vysvětlení, nechť gůglí pojem "chemické hodiny" - nám prozatím stačí estetické hledisko. ;o)



Už!

A teď zase zpátky, přisypat vitamín C:




 (Mnohem efektnější je sledovat pokus ve vysoké sklenici, to se ale špatně fotí.)

A tady můžeme kouknout, jaká chemická kouzla umějí profíci: https://www.youtube.com/watch?v=BqeWpywDuiY  (Bez speciálních brýlí se doma určitě obejdeme, zato při práci s jódem doporučuji nějaké jetější oblčení, obzvlášť, pokud máte vachrlatý stůl ;o))

neděle 17. února 2013

Dům. Teda loď. Možná hausbót.

 Tento domeček..

..se líbil už dávno. Až mi konečně padla do ruky jedna pevná lepenková krabice.
Hlavě rodiny zase padl do ruky ostrý řezák a odstranil z ní všechno přečuhující, a tak jsme si vyrobili podobnou stavbu svépomocí. Pak už stačilo jen propíchnout dírku a svázat vršek provázkem a mohlo se začít bydlet. 

Samozřejmě - byla to jen hrubá stavba a chtělo to ještě pokračovat v tesařských pracích.


A hned po jejich dokončení byla stavba povalena na bok a stal se z ní KORÁB.


Na druhý den ovšem nastal konec mírumilovným účelům a od té doby se na ní plaví jen piráti.


Sem tam ale korzáři přirazí ke břehu a zabývají se drobným pultovým prodejem.


A až jednou zájem opadne, přestěhuje se tato multifunkčnost za skříň, aby si počkala na příští zimu a plískanice, kdy se nedá chodit ven. Uvidíme, jaká dobrodružství se v ní zase budou dít.

středa 13. února 2013

Kváskové koblížky

Kvásková posedlost pokračuje, ani o masopustním úterý si nemůžu dát pokoj.

Kvásek jsem si připravila už o pár dnů dřív, lžíci žitného jsem zalila hrnkem vody a dokrmila celozrnnou špaldovou mouku (přibližně taky hrneček jí byl).
V den D dopoledne jsem ke kvasu přidala půl hrnku cukru a další dva hrnky mouky - tentokrát už jen hladké pšeničné. Ještě vajíčko (lze vynechat) a šest lžic oleje nebo 5 deka másla. A lžíce kysané smetany na zjemnění, je-li libo. 
Citrónové kůry trošku, špetku muškátového oříšku - taktéž položky volitelné. 
Ze všeho zadělala těsto, které bylo pevné a tuhé (protože špalda ve finále zase povolí, tak aby to drželo tvar) - pokud není, je třeba přimoučit!

Po pár hodinách těsto nakynulo a mohlo se přistoupit k dalšímu kroku - samotnému koblížkování. Do každého lžičku domácí malinové marmelády, pořádně zakoulet a zase ponechat svému osudu na teplém místě. Oproti běžnému kvasnicovému pečivu jim nakynutí trvalo několikrát déle, ale dočkali jsme se. 

A pak už obvyklý postup, na kokosáku smažený, na okně chlazený:





středa 6. února 2013

Plsť v hrsti..

..radosti dosti!

A tohleto praktické využití plstění se nám zalíbilo velmi. Ale srdcata jsou jen pro holky, že jo. Naštěstí máme na výběr ze spousty pánských formiček, takže to nebyl žádný problém. Napoprvé vyhrálo fáro, je takové jednoduché bez zapeklitostí, příště dáme pod jehlu něco komplikovanějšího.


Detail v životní velikosti. Ovšem naživo to není tak rozmazané - nějak mi asi v ruce zůstal plstící třes, či co..?



   Tak - a uhodl by někdo, že je pod vozidlem na silnici pořádný výtluk?


neděle 3. února 2013

ZTROUBYVEN: Špaldáčky..


.. jsou původním povoláním Sádlačky. Takové to babičkovské vánoční cukroví, co ho děláváme na Vánoce.

A protože letos mizelo po hrstech a někteří z nás nutně potřebujeme vykrmit, zkusila jsem je rekvalifikovat, aby to bylo aspoň trochu zdravější. Takže místo klasické pšeničné hladké - špalda. Místo části sádla - kokosový olej (dá se jím nahradit i celý objem, ale to jsou pak výsledné sušenky dost suché a méně chutné). Místo kakaa - karob. Cukr - oproti sádlákům snížit aspoň o třetinu, ale klidně i o polovinu. Však se to dá případně ještě lehce pocukrovat hotové na talíři. A aby to mělo šmrnc - přisypat trochu skořicice, kardamomu nebo instantní kávy. Ukoulet koule a upéct ve středně horké troubě. Nechat odležet do druhého dne, dovolí-li okolnosti (ale asi nedovolí..).  Anebo skladovat v krabici na polici až někde u stropu.



A tady je výsledný recept: 

30dkg hladké špaldy (nebo napůl s pšeničnou) 
15-20dkg cukru
12dkg sádla
12dkg kokosáku
2-3 lžíce kakaa nebo karobu
půl lžičky skořice nebo kardamomu (nemusí být)

sobota 2. února 2013

Drahokamy ll.

Nejlíp se vyjímají v kontrastu s bělostným snížkem.

Výroba je snadná - vodu s potravinářským barvivem nalijeme do neporušeného mikrotenového sáčku a necháme zmrznout v misce s kulatým dnem. Radši doma v mrazáku - pokud je venku kolem mínus dvou nebo tří stupňů, vzácný poklad nepromrzne do dostatečné hloubky a z toho by mohl být pořádný prů.. průsak! 
Pokud nejdou z pytlíku vyndat, pomůže trocha teplé vody. 


A pak už - ven nimi! Na sněhu vypadají náramně dekorativně a dá se s nimi provozovat ..




..opravdové umění!!


A kolemjdoucí se nestačí divit.. ;o)

neděle 27. ledna 2013

Bufet. Pro kosy, sýkory a jiné potvory..


.. do kterých to jednou stranou padá a z druhé teče.

Chtěli jsme je vypudit z našeho parapetu a tak jsme okopírovali jednoduché recykrmítko z vedlejší ulice. Tam se u něj srocují ukřičené davy a přetahují se o každé zrníčko.




A u nás? Ani nožka, ani pařátek. Proč jsme tak pečlivě vystřihovali otvor, zahlazovali ostrý okraj nahřátým drátkem, aby se nikdo nezranil a dobře se přistávalo, proč jsme pečlivě míchali to nejlepší zobání, co jsme doma našli? Vážně nevím. Krmítko zůstává opuštěné a srocování nadále probíhá za naším oknem, nejlíp hned brzo ráno. Ale co, rytmické klování zobáčků je stejně příjemnější než jakýkoli budík. :o)


Severní Ossetie..

.. tam to žije. Ale jako všude jinde se tam i umírá. A to obzvláště poeticky.

Tahleta vesnička  mě upoutala na první pohled a musela jsem vyrobit její malou kopii. Až potom jsem začala  pátrat po tom, kde že se vlastě nachází. A když jsem to zjistila, dozvěděla jsem se taky, že to není dědina, ale hřbitov. Což snad objednavatelce Noemi - religionistce - vadit nebude? ;o)


U nás je ale zasněženo: