pátek 31. srpna 2012

Pískomilové..

.. jsme nenapravitelní. Galerie letošních výtvorů zde:

Tajná svatyně. Tak tajná, že ani my, stavitelé, nemáme páru, k čemu slouží a kam že vedou tajné dveře z levé chodby. Nicméně vchod střeží roboti.



A celá stavba se nachází na hřbetě písečného draka.
 


Druhá četa se vrhla na mořskou faunu, žádná fantasy, co nejreálnější. (U svatyně se mezitím střídají skupinky kolemjdoucích, dohadujících se, co že to má znamenat. ;o)



Delfíni



A chobotnice. In progress. 
 



A nakonec si všechny vzalo zpátky moře. Z čehož jsme měli největší radost, protože to je stokrát lepší, než něčí zákeřné šlápnutí!

sobota 18. srpna 2012

Outdoorové vaření


Opékání toho či onoho na ohni v noci pod hvězdami - to už je všední zážitek.

Ale uvařit a upéct celý oběd - to je ta pravá divočina!

Začali jsme tortillami - dva díly přeničné, 1 díl kukuřičné mouky, sůl, prášek do pečiva z Alnatury, pár lžic oleje a tolik vody, aby se s tím krásně pracovalo.







A když je jich napečeno dost, pouštíme se do chili:

cibule, rajčata, papriky, cukety, čočka, česnek, olej, koření.


Míchali všichni jak o život (povšimněte si certifikovaných bio/eko vařeček, čerstvě seříznutých pro tuto příležitost) a nakonec to bylo hotové a chutnalo to - nooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
- hádejte jak? ;o)

Batika se nás netýká?


Ale jo, týká!

Zauzlíkovat.


Obarvit.
 
 
Vymáchat:
 

A může se honit voda u vody.


pátek 17. srpna 2012

Bing, beng, bong


Slyšíte ten kravál? Ne? Buďte rádi.

Tyhlety geniální bubínky jsem našla tady a moc se nám to líbilo. Hlavně tedy těm, kdo byl na řadě s bubnováním.
Kdo si myslí, že z plechovky od rajčat, přes kterou je přetažený kousek nafukovacího balónku (zajištěného gumkou), nemůžou vycházet zvuky ani příjemné, ani dost hlasité - ten je úplně vedle. Hlavně takhle navečer, když všechno ztichne a je slyšet jen praskání ohníčku..






Jde to i prsty, ale přiloženými lžičkami to zní přecejen líp.

A ještě jedna úplně magická: 


čtvrtek 16. srpna 2012

Plást - perníková slast


Staré dobré perníčky s tím nejjednodušším možným zdobením.



Nahoru už jen čokoládové včelky:




Některým z nás se povedly hezké, nekterým trochu roztřepené, ale všechny byly s láskou dělané a sladké.



neděle 12. srpna 2012

Canal Grande

Lodičky z kůry, stěžně z větviček, plachty z leukoplasti (nevydržely) -

- a řeka z balíkové fólie. U originálního nápadu byla z alobalu, ale my radši recyklujeme. 
To je všechno, co je zapotřebí. Vlastně ještě zdroj vody a aspoň trochu svažitý terén. A pořádné vedro k tomu. 





pátek 10. srpna 2012

Číííz!

Původně měl být mazlavý, ale někde cestou se to nějak zvrtlo a zvrhlo a zdrclo.


Do půl kila tvarohu půl lžičky sody. A ještě sůl. Lžíce másla do kastrolku, roztavit, vmíchat tvaroh. A mělo to být hotové. Ale nebylo. Zapomněli jsme to na plotně o chvilku déle, ono to zřídlo a objevily se v tom chuchvalce sražené bílkoviny.



Tak šup s tím do plátýnka.



Vyklopeno, vychlazeno, pohlazeno. 



No a - vážně, sýr to byl! A dobrý. A příště bude ještě lepší, s nějakým kořením a bylinkami. 


neděle 5. srpna 2012

Kobra docela dobrá

Protože perníková.

Perníkových koleček - metr a půl. Bylo jich šest plechů, asi stošedesát kusů. Každý s dírou uprostřed, aby se to dalo navlíct na drát.




Na jeden konec ocásek, na druhý hlavu a správně rozeklaný jazyk z pendreku.





A pak ještě krátké odpočinutí v trávě na sluníčku, než byla zase rozebrána.

čtvrtek 2. srpna 2012

Preclíky - tááákhle veliký!

A dozlatova vypečený.

A úplně jednoduchý.


Hrnek vody, 3 hrnky mouky, půl hrnku oleje nebo sádla, lžička cukru, lžička soli, 1/2 kostky droždí. Když to vykyne, nahadí se to. Naonduluje. Nakroutí. A pak to hlavní. Kouzlo, které vyčaruje z obyčejného rohlíku Preclíček. Ponoří se to na pár vteřin do magického lektvaru ze sody a vody (1:10).  A upeče. 




A ochutná.



A abychom nezapomněli, máme teď tu Olympiádu.





úterý 31. července 2012

Schody, schody do pohody



Zatím tedy jen do hluboké jámy.

Ale jednoho krásného dne bude díra určitě dost dlouhá, široká, hluboká a možná i trochu bystrozraká a napustíme do ní vodu a budeme mít jezero a budeme v něm řádit.. ale do té doby zůstáváme na zemi a vyrábíme schůdky. Jsou sice trochu vachrlaté, ale fungují a šestiletý je dělal sám, takže je oficiálně prohlašuji za dokonalé a pokud se náhodou za pár týdnů rozpadnou, vyrobíme nové, protože to chce jen pár zašpičatělých klacků a nějaké ty ploché kameny a to největší kladivo, které se u nás najde.



pátek 27. července 2012

Quašáky

Tak schválně, která je ta pravá? Před, nebo po?


Okurky řádně probodané, voda a sůl, česnek, kopr a křen. A čtyři dny klidu. 
Léto ve sklenici.


sobota 21. července 2012

Aldentní kalendář

Už je to tak.
Vypadl první, vypadl druhý, třetí se kývá.. chtělo by to nějakou evidenci.

Takže tu je můj vlastní vynález - Aldentní kalendář.

Výroba je velmi jednoduchá, pětiminutová. Dva pásky tvrdšího papíru o rozměrech přibližně 5x15 cm. Z jedné strany nastřihnout dvaadvacet výstupků. Nezapomenout dotvarovat třetí špičáky a trochu zaoblit stoličky. Pozor, ty krajní dva výstupky samozřejmě nejsou zuby, ale plochy pro spojení čelistí. Narudit dásně. Sepnout pomocí drátku nebo protáhnout provázek.




Odpadlíky označit datem ztráty.
 


A pryč s nima. Ať má Víla Zubnička záznamy v cajku.

úterý 17. července 2012

Cukslanečci

Cuketa je taková zelenina o ničem. Téměř nez chuti a bez zápachu. Smažená nic moc, hodí se tak leda jako "plnidlo" do ledasčeho od karbanátků až po lité koláče.

Tak tento názor jsem měla až donedávna. Než jsem objevila tenhle recept. A teď je mi litrová sklenice málo.  Nalezeno na veganské kuchařce mezi spoustou dalších skvělých receptů.




Lehce upravená verze:  

1 velká nebo více menších cuket, žlutá je trochu lepší než zelená
1 velká cibule (nebo klidně víc)
lžička soli, lžička cukru, půl lžičky sypaného vitamínu C, 2 lžíce oleje, pepř a případně další koření (nové koření, bobkový list..)
Nakrájet na tenké plátky, promíchat, nacpat do sklenice. 
Konzumovat se dá za pár minut, ale až na druhý den to získá potřebné grády a za týden je to úplně pravé cuketové.

neděle 15. července 2012

Wimbledón


Tenis je parádní sport. Hrajeme ho po svém. Takovou veeelmi pomalou a veeelmi pohodovou verzi.


Výroba raket je jednoduchá - kolečko z tvrdší lepenky, klacek nejblíž po ruce, izolepa. Když se hráči strefí raketou jeden druhému do nosu nebo do čela, nenaskáčou boule, ani neteče červená.

A místo míčku nafukovací balónek. Lítá pomalu a jeden si stihne dobře rozmyslet, jestli na něj půjde fórhendem nebo bekhendem.








Tohle konkrétně bude asi out, ale celkově je slowtenis velice in. Jen kdyby ty balónky tak často nepraskaly, hm.