Posedlost. Jinak se to snad ani nedá nazvat.
Na začátku bylo tohle nádherné přístavní město.
Jednoduché, čisté linie, geniální design. Funkčnost a krása. Hračka snů.
A potřeba vyrobit pro vlastní děti vlastníma rukama něco podobného, ale zároveň mého.
Se dřevem to neumím, tak jsem si vybrala jiný materiál.
Pro mě ještě o trochu lepší - ráda dávám věcem tvar samotným dotekem.
Takže
moje přístavy budou z hmoty, která má samé klady. Je měkká a poslušná.
Nakonec poslušně ztvrdne a stane se odolnou a trvanlivou. (Nevím, jestli
by vydržela i bušení kladivem a pády na beton, ale běžné dětské
zacházení a pády ze stolu na podlahu snese určitě.)
Navíc je
jedlá. Tedy hryzání k večeři nedoporučuji, sklovina je vzácná, ale
běžné cucání batoletem (u nás postbatoletem s orální obsesí) zvládnou obě strany zcela bez úhony.
Tak nejdřív obec - jak jen by se mohla jmenovat? Řekněme Tangramov ;o).
Když bylo ještě hanbatý, vypadal takhle:
Posléze byl přioděn:
Chvíli měl krizi osobnosti. Cítil uvnitř podivnou prázdnotu.
Tu ale překonal a začal se odvazovat.
A dokonce si i vyšel ven!
Žádné komentáře:
Okomentovat