Zobrazují se příspěvky se štítkemInteriérové hřiště. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemInteriérové hřiště. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 9. října 2011

Kaštaniště

Je pískoviště, brouzdaliště, strniště - tak jsme přidali ještě Kaštaniště (název vymyslel návštěvník Ondra a nějak se ujal)


A tady už přesypáváme, kutálíme, koulíme a tak vůbec:

To jsem zvědavá, jestli letos vůbec budeme schopni se s kaštánky rozloučit a donést je do krmelce?

úterý 30. srpna 2011

Žebři, žebříčku, kdo po tobě leze?

Na počátku byl trojitý žebřík, který jsme řádně zakoupili v obchodě. Stal se nejoblíbenější gymnastickou pomůckou široko daleko a my málem zakoupili ještě jeden na ven, když tu jsem narazila na šikovné lidi (Papiny švagřata), kteří ho vyrobili prostě z toho, co jim leželo doma a kolem domu. Tak jsme si myšlenku vypůjčili a osvojili a už je naše! (Stačilo jen nařezat pár větviček podobné tloušťky taky na podobnou délku, stlouct trojúhelníky a svázat je silnou prádelní šňůrou. Úvazy jsou, pravda, každý jiného typu, takže prozatím poctivě testujeme, které jsou spolehlivé a které naopak vůbec nedrží dané slovo.)

čtvrtek 27. ledna 2011

Interiérové hřiště: Boxovací pytel

Tenhleten hopsací balón s uchem se u nás moc neujal. Na skákání není dvakrát stabilní, koneckonců máme na skoky jinou gumovou obludu, a koulení se s ním provozovat nedá, protože překáží ucho. Tak jsme ho aspoň pověsili na "lano", aby se nepřekážel na zemi pod nohama. A ejhle - najednou svůj účel našel! Stal se z něj boxovací pytel. Je tak akorát těžký, aby kladl přiměřený odpor úderu čtyřletého boxera a hezky rány oplácel, aniž by někoho ohrozil na zdraví. Ten už schlamstnul nějakého vzteku a agresivity! (Éhm - taky si ráda bouchnu..)


P.S. Ten monokl má sluníčko už od novoty!

čtvrtek 20. ledna 2011

Interiérové hřiště: Domácí průlezka

Než jsem se dostala k nafocení (po půlroce provozu), užila si už, chudinka, svoje. Důvodem vzniku bylo to, že v zimě a v dešti se na hřiště jít nedá, ale batole (o větším spraťouchovi nemluvě) se zoufale potřebuje proplétat, zakliňovat a prověšovat.. no, a jak na to a skoro zadarmo?


Úplně jednoduše. Potřebujeme rouru od koberce - k mání a vyškemrání překvapivé v obchodě s koberci, nebo ideálně v nějakém hobbymarketu, protože tam se dá pořídit i druhý nezbytný prvek - pružné lanko (stačí půl až centimetrové, délka asi šest metrů (záleží na jeho pružnosti, nelze to říct přesně).
A pak to chce silného muže, který nařeže rouru na dvanáct kousků (naše mají délku 60cm). Není to zas až taková legrace, jak to vypadá, ruční pilkou to sice taky jde, ale mechanizace potěší. Pilku k přeřezání alespoň napůl je nutné vzít sebou i do obchodu, pokud vaše rodina nevlastní náklaďák - ony mají potvory minimálně čtyři metry..
No a potom se to sváže dohomady, nejdřív čtyři a čtyři roury, potom se napojí poslední čtyři, pro zvýšenou pevnost je nutné každou trubkou vést lanko aspoň dvakrát. Konstrukce je dost pevná, aby unesla i dvacetikilče, ale zůstává i docela pružná na to, aby se dala splácnout a tak zmenšit její objem.
No - a může se začít řádit!




No a je úplně jasné, že díťátka nakonec vymyslela celé věci mnohá další využití - bunkr:




No a roury se dají dají využít i jako kingsajz kuličkodráha:


Nejdřív montáž



Pak seřízení


A už to sviští!!!!!!

pátek 7. ledna 2011

Interiérové hřiště: Pokličková houpačka

Návod je těžký a provedení ještě těžší, nevím nevím, jestli to někdo zvládne..

To se vezme provaz nebo radši tenčí lano a zavěsí se. Na strom, na očko ve stropě.
A pak se vezme poklička s uchem (taková ta polohistorická, smaltovaná) a zaváže se na druhý konec na pořádný uzel. 




No dyť sem to řikala, že je to moc těžký..



A může se řádit. Umístěno dole, pár čísel nad zemí na houpání ve stoje..




Anebo vejš, na houpání vsedě.. "Držím se zuby nehty, vůbec se mi to nelíbí, ale musím prostě za každou cenu dělat to, co brácha!"

úterý 4. ledna 2011

Lano? Ano!


Původně to mělo být jen na jedinou věc. Synáček si na dětském hřišti oblíbil ručkování po madlech zavěšených na laně mezi dvěma stěžni potopeného korábu. Takže jsme mu podobnou kratochvíli, která by ho zbavila přebytečné energie, chtěli dopřát i doma. Napnuli jsme pevné lano mezi dva háky, které původně sloužily na zavěšení hácy pro mimino a přivázali na něj další lanka s kruhy v různých výškách. Ale lano je docela dlouhé, takže se na něj vlezlo mnohem více věcí. Provaz s houpacími poklicemi - jedna na sezení, druhá na houpání ve stoje. Boxovací balon. Houpací síť.  Houpací roura. Balónky, když máme slávu. Hvězdičky o Vánocích. Umělecká díla k doschnutí. Plátno na promítání, na stínové divadlo, nebo jako stěna bunkru. Lampióny. 
A kdoví, co ještě vymyslíme. 
Prostě - mít v domácnosti s mrňaty tenhle jednoduchý fígl je k nezaplacení. 
Tam se nám to věší! ;o)