Jedubabě..

.. do řemesla fušuju.

Samozřejmě jen tak pro domácí potřebu, 
protože já bych trpělivost a nervy na tolik nepořádku a špinavého náčiní pro trochu dobroty ve větším měřítku rozhodně neměla!

Ale - urodilo se mi letos poprvé velikánské křoví levandule a bylo třeba vytěžit 
z toho co nejvíc. 

Takže jsem několik týdnů "macerovala" pár hrstí v roztaveném bambuckém másle - asi pět navršených lžic ho bylo.

Pak jsem to znovu zahřála a přecedila. 
(Ano, správně se to mělo přefiltrovat přes plátýnko, ale bylo mi líto zamastit další věc a koneckonců, aspoň tam zbyl přírodní "píling".)

A k tomu přeceděnému jsem přišoupla lžíci kokosáku a trochu včelího vosku. 

A jako konzervant pár odměrek céčka.  

A když se to všechno rozpustilo a promíchalo a zase ztuhlo, nabylo to konzistence světlounce zeleného sádla (a vůni taktéž - tak jsem té levandulovosti ještě radši ještě dopomohla z lahvičky éteráku). No a aby to bylo nadýchanější a líp se to mazalo i v chladnějším lesním prostředí, vzala jsem na to šlehací metlu.

A takhle to dopadlo. Pětkrát 50 ml. Do té poslední dávky jsem ještě vpašovala lžičku medu. 

Tou jsem taky začala mazací proces a od té doby už jen mládnu a mláádnu a mlááádnu...