.. do kterých to jednou stranou padá a z druhé teče.
Chtěli jsme je vypudit z našeho parapetu a tak jsme okopírovali jednoduché recykrmítko z vedlejší ulice. Tam se u něj srocují ukřičené davy a přetahují se o každé zrníčko.
A u nás? Ani nožka, ani pařátek. Proč jsme tak pečlivě vystřihovali otvor, zahlazovali ostrý okraj nahřátým drátkem, aby se nikdo nezranil a dobře se přistávalo, proč jsme pečlivě míchali to nejlepší zobání, co jsme doma našli? Vážně nevím. Krmítko zůstává opuštěné a srocování nadále probíhá za naším oknem, nejlíp hned brzo ráno. Ale co, rytmické klování zobáčků je stejně příjemnější než jakýkoli budík. :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat