Bufet. Pro kosy, sýkory a jiné potvory..

.. do kterých to jednou stranou padá a z druhé teče.

Chtěli jsme je vypudit z našeho parapetu a tak jsme okopírovali jednoduché recykrmítko z vedlejší ulice. Tam se u něj srocují ukřičené davy a přetahují se o každé zrníčko.

A u nás? Ani nožka, ani pařátek. Proč jsme tak pečlivě vystřihovali otvor, zahlazovali ostrý okraj nahřátým drátkem, aby se nikdo nezranil a dobře se přistávalo, proč jsme pečlivě míchali to nejlepší zobání, co jsme doma našli? Vážně nevím. Krmítko zůstává opuštěné a srocování nadále probíhá za naším oknem, nejlíp hned brzo ráno. Ale co, rytmické klování zobáčků je stejně příjemnější než jakýkoli budík. :o)

Severní Ossetie..

.. tam to žije. Ale jako všude jinde se tam i umírá. A to obzvláště poeticky.

Tahleta vesnička  mě upoutala na první pohled a musela jsem vyrobit její malou kopii. Až potom jsem začala  pátrat po tom, kde že se vlastě nachází. A když jsem to zjistila, dozvěděla jsem se taky, že to není dědina, ale hřbitov. Což snad objednavatelce Noemi - religionistce - vadit nebude? ;o)

Více o Ossetii (a místo, odkud jsem uloupila obrázek) tady

U nás je ale zasněženo:

Drahokamy l.

Rubíny, smaragdy, safíry, diamanty a ametysty.

Ty jsme všechny měli. Sice jen na chvilku, než se rozpustily, ale aspoň s nimi byla legrace. 

(Pokud o tom náhodou nevíte, tak jejich naleziště máte doma taky. V mrazáku. Až zas jednou budete rozmrazovat, stačí kusy ledu posypat potravinářským barvivem.)

Svíčky ježaté

Ještě zbývá spousta dlouhých večerů, kdy budeme muset zahánět tmu.

Tak jsme si nazdobili ještě pár svíček, tentokrát úplně jednoduchým způsobem. 

V hlavní roli zase hoblinky ze strouhání voskovek. K tomu dospělec u sporáku, který nad plamenm nahřívá svíčky ze všech stran. A rychle zatepla předává umělcům, aby je pováleli v předem nachystané barevné kompozici.

Quido - new generation

aneb nejen chlebem živ je člověk a kvásek se dá použít i na ledacos jiného. Tak zkouším:

Recept na Kváskové kyselo jsem našla v Dadalově kuchařce:

(A bylo výborné)

Kváskové bliny mě naučila babička. Recept tu už jednou je, ale je tak jednoduchý, že ho napíšu klidně znova:

To se vezme žitný kvásek (asi 2dl), dolije se stejným množstvím vody a dosype se hladkou moukou. Přidá se asi půl lžičky soli. Mouky je třeba tolik, aby vzniklo těsto asi jako na palačinky - a stejným způsobem se bliny také na oleji nebo na sádle smaží. Tohle množství vyjde asi na 5 - 6 blin přes celou pánev (doporučuji litinovou), u nás se spotřebuje asi trojnásobná dávka na posezení. Chuť je zvláštní, zemitá a kyselá. Se zakysanou smetanou, případně jogurtem nebo zapíjené podmáslím jsou vynikající. 

 

A Kváskové beleše: 

Receptura stejná jako u blin - do 3dl kvásku přidáme stejné množství vody, trochu soli a zahustíme hladkou přeničnou moukou. Tentokrát ovšem musí být těsto husté tak, aby se dalo vykrojit lžicí a udrželo tvar. Beleše se pak pečou na lehce omaštěné pánvi nebo přímo na plotně. Ta nesmí být příliš horká - spíš jen velmi teplá, tak aby těsto stihlo vyběhnout. Zhruba po osmi minutách obrátíme a dopečeme. Větší množství se rychleji zvládne v troubě na plechu. 

Podáváme zase se zakysanou smetanou, mazané škvarkovou pomazánkou nebo úplně alternativně s povidly nebo marmeládou. :o)

Quido..

.. nebo radši Kvído?                                                                                                                                      

O transkripci jsem začala uvažovat až v nedávné době, kdy jsem jsem si o Něm začala dopisovat s Mými Kváskaři. Ti se totiž rojí v hojném počtu po tom, co jsem umístila naši chovnou stanici na PečemPecen - geniální počin páně Cuketky. A tak se dozvídám o spoustě pekařek a pekařů kolem mě, kteří už dávno vyměnili chuťové podivnosti prodávané ve většině obchodů za radost z vlastních bochníků. Za několik lžic našeho kvásku dostávám spoustu tipů, zkušeností a fotek obzvláště vypečených výtvorů, které skoro voní i přes monitor. :o)

To jsou oni, připraveni na cestu do svých nových domovů.

A tady pár návrhů, jak na to:

- Nebuďte troškaři! Místo mrňavých skleniček doporučuju pořádnou litrovou nádobu, aby měl kvásek dost prostoru a nikam neutíkal. Nejlíp skleněnou, aby se dal sledovat vývoj situace. 

- Ani při krmení nešetřete - dolijte aspoň na objem půl litru a dosypte tolik mouky, aby po zamíchání lžíce stála. Podle mých zkušeností tak získáte kvásek "krotší", ale tak nějak pracovitější. Navíc většina receptů s řidším kváskem nefunguje - těsto je řídké a musí se přidávat mouka a to může být pro začátečníka matoucí. 
(Taky u hustého kvásku dle mého pozorování nedochází tak často k oddělování tekuté a husté složky, plesnivění a podobným nešťastným událostem.)

- Mouku na dokrmení volím buď žitnou, nebo jakoukoli celozrnnou. Celozrnná mu chutná víc a reakce je bouřlivější - ale může ovlivnit recept, takže opatrně - chce to trochu experimentovat. 

V nouzi nejvyšší lze nakrmit i obyčejnou moukou pšeničnou a přihodit trochu otrub nebo šrotu - i na tom si zvířátko pochutná. 

- Po dokrmení dávám Quida do lednice - vydrží tam v klidu do dalšího pečení. Pokud byste měli pocit, že se v lednici nic moc neděje, pak ho nechte pár hodin při pokojové teplotě, v kastrolku s teplou vodou nebo na topení - to ho zaručeně probudí k životu. Jinak ho stačí vytáhnout nějakou chvíli před zaděláváním, aby se trochu ohřál.

- Po odebrání potřebného množství do těsta nezapomeňt zase dokrmit, aby byl opět připraven k akci.

- Pokud nepečete delší dobu, nic se neděje. Vydrží čekat minimálně týden a klidně i déle. Když chcete mít jistotu, že přežije a počká, až se vrátíte z dalekých cest, doporučuji postup pekařského mistra pana Vondřicha - vyrobit "zárodečnou drobenku". To se do kvásku přimíchá tolik žitné mouky, aby získal konzistenci drobenky na koláče. Takto má v chladu zaručeně přežít minimálně 14 dní (ale já ho oživila i po měsíci).

- Dalším způsobem uchování kvásku je jeho zmrazení. Po rozmražení se zase nakrmí jako obvykle a cyklus pokračuje. Tento způsob mi připadá vhodný jako železná rezerva, kdyby něco. 

- Kvásek se taky dá sušit - v tenké vrstvičce se nanese na velkou plochu (tác nebo plech do trouby) a po zaschnutí se seškrábne a rozdrtí. Použití pečícího papíru proces výrazně zjednodušší. ;o) Takto se dá kvásek pohodlně transportovat na delší vzdálenosti, ba dokonce svěřit České poště!

Rozkvetly nám..

... barborky!

Ano, dnes, 10. ledna. Trochu za to můžu sama, protože jsem, vyděšena faktem, že 3.12. už vlivem neobvyklého tepla nakvétá zlatý děšť, odložila barborkobraní o celý týden, až na jedenáctého. OK, trest byl jasný, když i na Štěpána zůstávaly květy v pupencových povijanech, bude to až na Silvestra. Ale kdeže. Čekalo se ještě dalších deset dnů - což je nakonec fajn, protože místo fádního a unaveného ledna máme tento výhled :o)

 

(A sakuru už příště opravdu ne, zůstaneme u naší staré dobré české třešně. ;o))

Vyjíždíme do dalšího roku..

.. a to i s recyklovanými legráckami.

 

Formule z toaleťákové roličky jsem objevila tady a slov naštěstí třeba nebylo, protože se tam mluví Maďarsky..:o)

Kola jsme oproti originálu lehce vylepšili - po Vánocíxh se všude kolem potloukala spousta kalíškůod čajových svíček, takže o materiál nouze nebyla. 

A pak začaly závody zvrchu, ze kuchyňského válu opřeného o gauč, a byla to taková rychlost, že jsem to ani nestihla vyfotit!

Kváskový chléb náš všudezdejší - pár fíglů

Pan Cuketka přišel s geniální myšlenkou - mapou míst, kde bydlí chlebové kvásky

 

A od té doby rozdávám a rozdávám (teda bártruju a bártruju - tu za pytlík mouky, tu za dobrou čokoládu). 

A podle odezvy soudím, že už se pár nových pekařů a pekařinek chytlo a rozšířilo řady nás, těžce postižených - závislých na tom tajemném procesu, na vůni linoucí se z trouby, na napjatém očekávání, jak se povedl tentokrát. 

Přibližný recepis se asi nejlépe osvědčil tento, s větším množstvím kvásku (uchovávám ho v lednici, a ve větším množství to jde tak nějak rychleji)

1/2 kg kvásku hustého, že v něm lžíce stojí (objemem asi kelímek od velkého jogurtu)

2 dl tekutiny (voda, pivo, podmáslí..)

plus/mínus 1/2 kg mouky (základní je pšeničná hladká - ale s typy se dá krásně experimentovat)

zarovnaná lžíce soli

kmín či jiné koření

kousíček droždí (veliký asi jako kostka cukru) - není nutný, jen když management domácnosti neumožňuje dát kynutí dost času, zkrátí proces na polovinu

Z ingrediencí uhnětu (ideálně za pomoci stroje, třeba pekárny) těsto. Je to hotové, jakmile se vytvoří pevná koule, která dobře drží tvar. Když je těsto řídké, přisypu. Celozrnné mouky radši dávám méně - má tendenci těsto příliš zahustit, naopak těsto obsahující špaldu by mělo být pevnější, protože váže vodu jinak, než jsme zvyklí . 

No a pak šikulové vyloží ošatku plátnem, nebo ji aspoň vysypou moukou, dají bochánek kynout a potom ho pomocí magických rituálů, kouzel a zaříkávání přemisťují do pekáčů nebo na plech. Já zaklínadla neumím, nervy mám jen jedny a tak mám na to zlepšovák. 

Ustřihnu kus pečícího papíru velký asi jako dva a půl plechu. Bochánek na něj položím a volně zavinu, aby zbylo nahoře ještě dost místa. Zachytím dřevěným kolíčkem nebo kancelářskou sponkou. Umístím do tepla. Počkám, až zdvojnásobí svůj objem (což může trvat docela dlouhou dobu - klidně čtyři nebo pět hodin a zezačátku se vůůůbec nic neděje, takže se ničeho nelekejte a radši koukejte jinam!). Bez jakékoli další snahy něžně šoupnu do rozpálené trouby. Po chvíli, když už se zpevní kůrka, vytáhnu, kolíček odstraním a papír odhrnu do stran. Potřu chleba vodou kvůli lesku (když nezapomenu) a dám zpátky do trouby, mezitím už trochu stažené, aby se pecenek nepřipálil. Když zezlátne a při poklepu na spodní kůrku "zvoní" (což nastane asi za 35 - 45 minut), je hotovo. Transfer na mřížku a pak dlooouuuhéééé čekání na vychladnutí.

Děťátko připravené k expedici do trouby

Děťátko zabalené na cestu 

Zakrojeno

V kastrólku vařený podruhé..

.. aneb aby bylo letos penízků jako máku.

Na makovou tradici jsme si vzpomněli po návratu z novoročního výšlapu, když jsme vymrzlí a vyfoukaní stavěli na kafe. Upéct opravdický makovec - na to už nebyl ani čas, ani energie, takže jsem se pustila do experimentů - co tak nahradit kakao mákem a jinak se (skoro) držet původní receptury 

a postupu? Tak jo - jen pár úprav, aby to mělo trochu říz - samotný mák je přece jen trochu fádní: 

  8 zarovnaných lžic mouky

12 zarovnaných lžic cukru

6 zarovnaných lžic máku

1 vanilkový pudink

čtvrt lžičky sody

Vše dobře promíchat a přidat

1 vejce

9 lžic vody

9 lžic oleje

Bylo to nadýchané a šťavnaté a moc dobré - to jsme věděli hned. 

Jestli to bude mít taky účinek na stav financí, to se naštěstí dozvíme až za rok.