Koláž z fotek..

.. aby babička mohla koukat na nejmilejší gzychtíky od rána do večera!

Co taky jiného s tou přehršlí momentek? Odstřihnout zbytečnosti a pak poskládat podle klíče časového nebo tématického. Když je rozvržení hotovo, přichytit k lepenkovému podkladu malým čtverečkem oboustranky (opravdu malým - to aby to šlo v případě potřeby lehce strhnout a poupravit).

A když už jsou všichni se svou pozicí spokojení, nikde nečouhá ošklivý podklad, ani nic nepřečnívá, opatrně celé dílo obrátit na kus polyetylénové fólie (k dostání v papírnictví, v dvoumtrové roli, pod krycím názvm "celofán", se kterým nemá absolutně nic společného), pečlivě zahnout a přilepit. Čistá a hladká pracovní plocha by měla být samořejmostí, další pár rukou vítán! 

A čím jsem vlastně měla začít: připevněním provázku na zadní stranu, aby ta krása mohla být pověšena na čestném místě:

Hotovo!

Zelí-konoční pondělí

Barvení mělo letos proběhnout pouze v přírodním duchu.

Jemně a decentně. 

Byly připraveny přírodniny. 

Listí a koření, byliny a traviny. 
Nakonec ale byla použita jedna jediná ingrediance: zelné listy. 

Samozřejmě zelí červeného. Dívíte se tedy, jak je možné, že má každé vejce úplně jinou barvu? 

To máte tak: některá vajíčka byla původně bílá, jiná světlounce hnědá, další tmavá. 

Některá se ze zelím vařila, jiná byla jen potřena zelnou šťávou. 

Ta za horka, jiná za tepla, další za studena. 

Některá byla ponořena posléze do octu, jiná do roztoku se sodou, jiná do ničeho.

A výsledkem těchto chemických experimentů byla tato něžná nádhera..

Jen se teď nemůžu rozhodnout, jestli vypadaly lépe spíše na slunci, nebo v polostínu?

V každém případě doporučuji vyzkoušet všem - tak napínavé barvení jsme ještě nikdy nezažili, nikdy jse neměli ponětí, jaký odstín z toho kterého pokusu nakonec vyleze :o)

Kindeří vajíčka

Aby zajíček nepřinesl žádné vajíčko - to by bylo fakt divné.

Ale jaké? 

"Čokoládové" z obchodu s obsahem kakaa 3%? Takových dobrot se sejde dost vykoledovaných, proč přidávat další? Lepší by bylo nějaké s žádoucím obsahem... 

Nebo ještě lépe - s VELMI žádoucím obsahem, jaké v Kindr surprájs nenajdete.

Tím jsou momentálně zcela nevelikonoční transformeři. Pro naše účely ti nejmrňavější, legoví.

Nejdřív se rozbije vajíčko. Jen na konci. A vyhlodá se díra.

Když skořápka po pár dnech uschne, opatrně se do něj nasouká pytlíček s robotími dílky. 

 

Pak se otvor přikyje kouskem jiné skořápky a přilepí trochou bílku. Samozřejmě to barevně odpovídat nebude, každé vajíčko má trošku jiný odstín..

 ..takže se to přizná a bude z toho prostě čepička vajíčkových příšerek.

A aby se v té pučící přírodě vajíčka vůbec našla, dostanou ještě pořádně divoký kabátek.

(Ale kam je nakonec Zajíček ukryl, to neprozradím. Třeba ty schovky bude chtít využít zase na přesrok!;o))

Veselé VeliKOKOnoce!

 Aneb slepice z krabice.

Potřebujeme:

krabici třeba od cereálií nebo sušeného mléka

papír na polepení

nůžky a lepidlo

Na polepenou krabici nakreslíme obrys slípky a vystřihneme, co je třeba. Nezapomeneme odstřihnout část boků, aby vznikl "košíček". Vybarvíme hřebínek, přilepíme zobáček. Slepíme k sobě obě části hlavy a ocasu. Nakonec vlepíme křidýlko a je hotovo. Nachystáno na nabalení výslužky pro nejmilejšího koledníka!

Námět ODTUD. A to je teprve divočina!

Fóliovníček

Začalo to vlastně už před čtyřmi týdny. Přesně na den.

Pěstitelé naplnili truhlík substrátem, zaseli salátová semínka a řádně zalili. 

(Velmi řádně. Vlastně to vzali jedním vrzem i s vytíráním kuchyně a přilehlých prostor.)

Já pak vytyčila "kostru" budoucího fóliovníku. Stačily tři dráty - tak pevné, aby držely tvar, ale ne zas tak tuhé, aby na to bylo potřeba vzít jakýkoli nástroj. Délka každého - asi půl metru. Konce zastrčené do hlíny asi deset cm hluboko. Nahoru kus fólie - rozstřihla jsem první igelitový pytel, který mi přišel pod ruku. A aby to celé dílo drželo pokupě, obmotala jsem to lepicí páskou. Chvíli jsem si lámala hlavu, kudy tu přírodu vlastně budu zalívat, ale bylo už pozdě a tma, tak jsem to nechala na jindy, že se to pak nějak vyřeší.

No a taky že se to vyřešilo. 
Do rána se fóliovníček zapařil a pak ty těžké kapky stekly zpátky 

do hlíny. A na další den zas. A zas. A znova. A pak se objevily první výhonky, ale půda byla stále vlhká. A výhonky rostly a košatěly a zelenaly se ostošest.. no nebudu vás napínat. Vyrobili jsme si svoje vlastní mikroklima a za celý měsíc jsme na zahrádku ani nesáhli, jen se kochali pohledem. Když hlásili noční mrazíky, měla jsem cukání vzít truhlík domů do tepla, ale nějak se na to zapomnělo a salátek kupodivu přežil. 

A to až do dnešního slavnostního zelonočtvrtečního odhalování:

A jak chutnal? Úplně stejně svěže a čerstvě, jak vypadal!

ZTROUBYVEN: Zelený čtvrtek, velký pátek

Místo tradiční nádivky jsme si letos upekli špenátový quiche.

Těsto je velice jednoduché:

 2 díly hladké mouky, obyčejné nebo špaldy

 1 díl másla (na obvyklou formu o průměru 24cm stačilo přibližně čtvrt kila a půlka kostky)

lžička soli a tolik vody, aby se s těstem dobře pracovalo - stačí pár lžic

A náplň - ta je ještě jednodušší:

balíček špenátu 

jedna zakysanka (250ml)

může být vejce 

sůl 

Vše smíchat a přičesnekovat podle rodinné chuti. 

Pak vylít do připraveného těstového pelíšku a péct, dokud náplň nezpevní. Na 180 stupňů to trvá asi hodinu. Uprostřed bude vypadat ještě docela tekutě, ale po dalších patnácti minutách quiche vychladne a ztuhne tak, že půjde pěkně krájet.

A dobrá rada nakonec - upéct radši kiše dva. Po studenu totiž chutnají ještě líp než zatepla, 

 z jednoho kousku ale málokdy na později něco zbyde..

A po večeři - jidášky. Receptů je všude spousta, tak jen pár návrhů na neobvyklé tvary. Kromě tradičních uzlů třeba ptáčci..

.. nebo zajíčci:

Kukaň

Šišaté ošatky už mě přestaly uspokojovat.

Tak jsem se vrhla na vyšší stupeň košíkaření. Bohužel u tohoto umění je ZÁKLAD právě to nejtežší. Ale když už se jednou zvládne, jde to dál úplně samo: 

Upleteno už asi tři týdny a pořád to drží tvar i tvář! Dokonalý návod i pro gramlavé jako já je
od Daniely - díky za něj a běžím dál trénovat!

Řepánek..

..aneb jak obarvit vajíčko na přírodno..

.. a to během deseti vteřin.

 

Žádné vaření, dlouhé máčení a podobné kouzlení. Rozřeže se řepa a šťávou se vejce potře. Hotovo. 

Ale pozor - barva není světlostabilní a na přímém slunečním světle zhnědne a zošlkliví.  Ovšem jako krátkodobá ozdoba svátečního stolu je perfektní. Nebo znáte jiný způsob, jak získat takhe intenzivní růžovost? :o)