Nenakupujeme v Albertu..
Ani babičky, ani tetičky. Ty se teda nakonec obětovaly a párkrát tam zaběhly, jen aby pro své nejdražší chlapečky získaly pár vysněných GOGOnů, a tito nebyli v době, kdy vrcholilo sběratelské šílenství, na pokraji naprosté sociální izolace a vyčlenění z kolektivu.
Já jsem prostě nějaké vyrobila. Jistě - s těmi pravými se nedají srovnat. Ale konečně jich máme HODNĚ.
(A vysvětlení pro neznalé - nejde o to vlastnit pro samotný majetek. Těchto potvor musí šestiletý člověk nosit po kapsát spousty z toho důvodu, aby je mohl neustále s někým vyměňovat, poměřovat jejich estetické kvality, "sílu", "zlatkovitost", počet výstupků na jednotlivých postavičkách (rozuměj - lejzrů) a na základě toho stanovovat jejich hodnotu a toužit po těch, které má právě ve vlastnictví někdo jiný(
Materiálem je play-doh. Zde koupený - ten je skvělý pro svoji pružnost, kterou si částečně zachová i po čtyřiadvacetihodinovém vytvrdnutí. Nevýhodou málo barev, pro mě divný zápach a finanční náročnost.
Nebo play-doh domácí, který je bohužel křehčí, ale zato je ho hodně a možnosti barevného provedení jsou neomezené.
V dobách své největší slávy měl každý své jméno, soubor přidělených vlastností a od toho se odvíjející strategické schopnosti a bojeschopnost..
Všimněte si, prosím, lejzrových očí!
A nakonec:
Family photo
Žádné komentáře:
Okomentovat