"Májka"

Kdesi na návštěvě jsme ochutnali a moje ubohé zanedbané děti začaly skuhrat, proč to doma nemáme. Tak už máme:

Recepis na jednoduchou "Májku" bezéčkovou:

1 porce kuřete (nebo 20dkg drůbežích jater)

1 kelímek 12% smetany

sůl, pepř, paprika, případně bylinky podle chuti

instantní rýžová kaše (přibližně 10dkg)

Kuře povaříme do měkka v asi půl litru osolené vody. Maso obereme a vrátíme zpět do vývaru (měly by ho zbýt přibližně 3 dl). Rozmixujeme do hladka, přidáme koření a smetanu. Zahustíme rýžovou kaší a případně ještě krátce povaříme. Necháme v chladu rozležet do druhého dne.

Chemie noci upije

Je to opravdu tajemné kouzlo, při kterém se dějí věci.

Originální návod je tady a na fotce zase všechno, co budeme k pokusu potřebovat - škrob, jód, práškový vitamín C z DM, peroxid a nějaké nádoby.

 

A náš zjednodušený postup:

 Hrneček A:  60ml teplé vody + dvě třetiny odměrky céčka + 1 lžička jódu. Řádně promíchat.

Hrneček B: 60 ml teplé vody + 1/2 lžičky škrobu (je lepší použít škrob tekutý, ale funguje to i s práškovým, jen je reakce pomalejší - ale zase ji nepropásnete) + 1 polévková lžíce peroxidu. 

Řádně promíchat. 

A teď se oba roztoky slijí dohromady a může začít plnění bobříka trpělivosti. Během několika vteřin nebo možná minut čirá tekutina najednou zmodrá. Můžeme měřit čas, jak dlouho boj mezi temným rytířem jódem a bílou princeznou kyselinou trvá, když jsou roztoky teplejší nebo studenější, nebo můžeme do roztoku přidávat na střídačku vitamín a potom zase jód a sledovat, jak bude bitva probíhat dál. 

Koho zajímá vědecké vysvětlení, nechť gůglí pojem "chemické hodiny" - nám prozatím stačí estetické hledisko. ;o)

Už!

A teď zase zpátky, přisypat vitamín C:

 (Mnohem efektnější je sledovat pokus ve vysoké sklenici, to se ale špatně fotí.)

A tady můžeme kouknout, jaká chemická kouzla umějí profíci: https://www.youtube.com/watch?v=BqeWpywDuiY  (Bez speciálních brýlí se doma určitě obejdeme, zato při práci s jódem doporučuji nějaké jetější oblčení, obzvlášť, pokud máte vachrlatý stůl ;o))

Dům. Teda loď. Možná hausbót.

 Tento domeček..

..se líbil už dávno. Až mi konečně padla do ruky jedna pevná lepenková krabice.

Hlavě rodiny zase padl do ruky ostrý řezák a odstranil z ní všechno přečuhující, a tak jsme si vyrobili podobnou stavbu svépomocí. Pak už stačilo jen propíchnout dírku a svázat vršek provázkem a mohlo se začít bydlet. 

Samozřejmě - byla to jen hrubá stavba a chtělo to ještě pokračovat v tesařských pracích.

A hned po jejich dokončení byla stavba povalena na bok a stal se z ní KORÁB.

Na druhý den ovšem nastal konec mírumilovným účelům a od té doby se na ní plaví jen piráti.

Sem tam ale korzáři přirazí ke břehu a zabývají se drobným pultovým prodejem.

A až jednou zájem opadne, přestěhuje se tato multifunkčnost za skříň, aby si počkala na příští zimu a plískanice, kdy se nedá chodit ven. Uvidíme, jaká dobrodružství se v ní zase budou dít.

Kváskové koblížky

Kvásková posedlost pokračuje, ani o masopustním úterý si nemůžu dát pokoj.

Kvásek jsem si připravila už o pár dnů dřív, lžíci žitného jsem zalila hrnkem vody a dokrmila celozrnnou špaldovou mouku (přibližně taky hrneček jí byl).
V den D dopoledne jsem ke kvasu přidala půl hrnku cukru a další dva hrnky mouky - tentokrát už jen hladké pšeničné. Ještě vajíčko (lze vynechat) a šest lžic oleje nebo 5 deka másla. A lžíce kysané smetany na zjemnění, je-li libo. 
Citrónové kůry trošku, špetku muškátového oříšku - taktéž položky volitelné. 
Ze všeho zadělala těsto, které bylo pevné a tuhé (protože špalda ve finále zase povolí, tak aby to drželo tvar) - pokud není, je třeba přimoučit!

Po pár hodinách těsto nakynulo a mohlo se přistoupit k dalšímu kroku - samotnému koblížkování. Do každého lžičku domácí malinové marmelády, pořádně zakoulet a zase ponechat svému osudu na teplém místě. Oproti běžnému kvasnicovému pečivu jim nakynutí trvalo několikrát déle, ale dočkali jsme se. 

A pak už obvyklý postup, na kokosáku smažený, na okně chlazený:

Plsť v hrsti..

..radosti dosti!

A tohleto praktické využití plstění se nám zalíbilo velmi. Ale srdcata jsou jen pro holky, že jo. Naštěstí máme na výběr ze spousty pánských formiček, takže to nebyl žádný problém. Napoprvé vyhrálo fáro, je takové jednoduché bez zapeklitostí, příště dáme pod jehlu něco komplikovanějšího.

Detail v životní velikosti. Ovšem naživo to není tak rozmazané - nějak mi asi v ruce zůstal plstící třes, či co..?

   Tak - a uhodl by někdo, že je pod vozidlem na silnici pořádný výtluk?

ZTROUBYVEN: Špaldáčky..

.. jsou původním povoláním Sádlačky. Takové to babičkovské vánoční cukroví, co ho děláváme na Vánoce.

A protože letos mizelo po hrstech a někteří z nás nutně potřebujeme vykrmit, zkusila jsem je rekvalifikovat, aby to bylo aspoň trochu zdravější. Takže místo klasické pšeničné hladké - špalda. Místo části sádla - kokosový olej (dá se jím nahradit i celý objem, ale to jsou pak výsledné sušenky dost suché a méně chutné). Místo kakaa - karob. Cukr - oproti sádlákům snížit aspoň o třetinu, ale klidně i o polovinu. Však se to dá případně ještě lehce pocukrovat hotové na talíři. A aby to mělo šmrnc - přisypat trochu skořicice, kardamomu nebo instantní kávy. Ukoulet koule a upéct ve středně horké troubě. Nechat odležet do druhého dne, dovolí-li okolnosti (ale asi nedovolí..).  Anebo skladovat v krabici na polici až někde u stropu.

A tady je výsledný recept: 

30dkg hladké špaldy (nebo napůl s pšeničnou) 

15-20dkg cukru

12dkg sádla

12dkg kokosáku

2-3 lžíce kakaa nebo karobu

půl lžičky skořice nebo kardamomu (nemusí být)

Drahokamy ll.

Nejlíp se vyjímají v kontrastu s bělostným snížkem.

Výroba je snadná - vodu s potravinářským barvivem nalijeme do neporušeného mikrotenového sáčku a necháme zmrznout v misce s kulatým dnem. Radši doma v mrazáku - pokud je venku kolem mínus dvou nebo tří stupňů, vzácný poklad nepromrzne do dostatečné hloubky a z toho by mohl být pořádný prů.. průsak! 

Pokud nejdou z pytlíku vyndat, pomůže trocha teplé vody. 

A pak už - ven nimi! Na sněhu vypadají náramně dekorativně a dá se s nimi provozovat ..

..opravdové umění!!

A kolemjdoucí se nestačí divit.. ;o)