Kuřata a kuřátka

Víte všichni, jak se točí animované filmy, že jo? 24 foteček se musí nasnímat na každou vteřinu filmu, jedna skoro jako druhá, ale přesto se liší v malinkém detailu, téměř neviditelném pohybu.. 

Následujících osm fotek by tedy mohlo zaznamenávat dění v naší domácnosti za 0,33333.. vteřiny. Ale samozřejmě tomu tak není. Ve skutečnosti to celé trvalo mnohem, mnohem déle. Asi půl minuty.. ;o)

A už ji tady máme. Travička zelenááá, to je moje potešení, travička zelená, to je moje umění..

Druhý den jsme přidali hejno žlutých kuřátek a když to všechno už opravdu krásně zaschlo, ještě se dokreslily zobáčky a pařátky:

A konečně máme hotovo a drůbež se může vydat na svou pouť světem:

A celé dílo: 

Nápad na kuřata (původně to byli sice krocani, ale co už) je od Easie Peasie, koukněte sem: ht

http://easiepeasie.blogspot.com/2010/11/handprint-turkeys.html 

Pomlááázka

Už v neděli synáček vyzvídal - "Mami, tak které holčičky jsi mi nachystala, abych je pobouchal?"

Přiznávám, že tenhle dotaz mě docela vyvedl z míry, do té chvíle jsem se domnívala, že pomlázka je dočista chlapská záležitost a ženská má jen koukat, jak by se celému tomu pohanskému humbuku vyhla. Takže jsem nenachystala nic, jen ho odkázala do otcovské péče.

Nejdřív se tedy upletlo:

A pak - hr na ně!!!

A výsledek? Holčičky se moc nevycajchnovaly, odbyly to čokoládou.. zato babička na to šla lidově a potěšila hlavně moje oko:

Cibuláčci

A vyfouklé mozaikové.

No a nakonec jsme ještě šli vyzkoumat, jestli něco nenadělil zajíček na dvorku.

Vloni ještě o jarních svátcích kvetly fialky, tak jsme nachystali hnízdečko mezi nimi:

Letos se pro změnu nadělovalo mezi kořeny kvetoucí třešně:

Lilo jako z kýbla v obou případech..

Na svatého Jiří..

.. vylézají z děr všelijaké ty potvory. U nás vylezly z tátovy skříně, stejně tam zahálejí, jak je rok dlouhý, protože k tričku moc nepasujou.. 

Hade, kamaráde, nechceš rohlik? 

Nechce, je to dobrý.

I

(Inspirace http://dollarstorecrafts.com/)

Nedáte-li malovaný..

- ale jó, dáme, protože jich máme spooousty!!!

Letos barveno "bílkovou technikou" ;o) - jednodušeji už to asi nejde..

Uvařené vejce se potře bílkem. Na ruce se navlíknou igelitové rukavice, nebo stačí jen pytlíky. Na ně se nasype potravinářská barva - stačí jen trošku. Uchopí se vejce a požmoulá se. Po zaschnutí se přetře olejem. Hotovo. Umělci může být klidně i jen půl roku, stačí, když sedí a udrží stabilitu. Úžas je bezbřehý!

A tady ještě přidávám pár záberů z loňska - tenkrát ještě barveno trapnou komercí.. ;o)

ZTROUBYVEN č.5 - velikonoční

Na velký pátek tradiční jidáše - netradičně kváskové. Nějak se nám ovšem to kynutí vymklo z rukou..

Pikkuperníčky jako vajíčka. 

Zdobeno velikonočními zajíčky, kuřátky, beránky, pásovci a mavenečníky.

A beránek. Prý byl boží, takže přinesl radost všem stranám! :o)

A ještě trocha historie - co jsme pekli vloni:

 

Mazance mazané

a beránky krémované

Čokoládové kraslice

Recyklát z dřívějších let - kraslice, které se líbí každému, hlavně když se rozbijou nebo promáčknou, protože pak se opravdu MUSÍ sníst.. :o)

Potřebujeme akorát pár koupených čokoládových vajíček, čokoládovou polevu v pytlíku na rozehřátí - bílou a extra tmavou, aby to udělalo pěkný kontrast, nějaké to barevné sypání a lentilky a kdo si chce opravdu pohrát, tak ještě ostrý nožík a hrneček vroucí vody na ohřívání nožíku a třeba i kousek marcipánu na výrobu figurky zajíčka. A pak už jen trpělivost - člověk musí být připravený na to, že mu aspoň jedno vajíčko rupne, než zjistí, jak moc je třeba tlačit při vyřezávání otvoru, ale za chvilku už to půjde jako po (kakaovém) másle!

Velké odpoledne před Velkou nocí..

.. jsme strávili ve školce rozpatláváním a rozstřikováním barvy kolem plotu. Ale něco málo přecejenom skončilo i na pletivu, kde mělo být především, takže si naše rodina taky udělala zvelebovací čárku. Ostatní byli šikovnější, takže to tam budeme mít fákt hezký a budem tam chodit ještě radši! (Zatím je teda nejkrásnější červený sloupek paní ředitelky.. ;o)

No a kromě natírání se konal taky jarmark rukodělných výrobků, takže jsme si polepšili a koupili berana ve formě, která nám doma chybí, a sami jsme přispěli nějakými těmi Pikkuperníkovými velikonočními atributy:

A ještě recepis na ty nejlepší Pikkperníčky na světě:

250 g medu

125 g cukru

125 g tuku

250 g celozrnné mouky / špaldy

250 g hladké mouky

2 vejce

2 lžíce vody

3 kávove lžičky sody

muškát, skořice, kardamom, hřebíček, badyán, zázvor, nové koření

"Dánský projekt"

Vymyslela to Verdunka. Takový nějaký divný chleba, z jogurtového kvásku. No a když je něco divné, tak to přece musíme vyzkoušet. Hrrr na věc a pokud možno hned. No a hned to samozřejmě nevyšlo. Nejdřív to bylo moc hustý, potom moc řídký, za dva dny moc plesnivý.. tak se muselo začít znova. A to už jsme věděli jak asi na to a poupravili jsme recepis původní tak, aby to fungovalo - tákže:

Vezmou se asi dvě deci vody, dvě velké lžíce žitné celozrnné a jedna vrchovatá živého jogurtu a udělá se z toho blátíčko. A na druhý den se do toho přidá ještě jednou to samé a pak ještě třetí den do třetice.  Čtvrtý den ráno se v rybníčku Kvásníčku začnou dít podivuhodné věci..

 Jsme z toho celí pryč!

Nezbývá, než pustit se do mletí ovesné mouky, protože za á - žitovky už je na dně, za bé - stejně bychom se samožitného báli.. (takže jsme nakonec do kvasu přidali ještě asi čtvrtkilo žitné, čtvrtkilo ovesné a asi dvě hrsti ovesných vloček - a samozřejmě sůůůl!!!)
 

7 hours later - Karas, žhavíme!

A je to tu. Hřeje to, voní to, co je to?

 

Chléb náš tamější, Hamlete. (Tít, či netít? Verdunka řikala, že až ráno, ale kdo to má vydržet?)
 

A nastalo jitro. A byl fááákt jedinečný..