Tohleto vůbec není to, co vás napadlo jako první.. je to domácí hořčice!
Výroba je jednoduchá i záludná zároveň. Hořčičné semínko nasypeme do hrnce a zalijeme asi dvojnásobným množstvím vody. Pár zrníček necháme bokem. Vaříme, dokud se polovina voda neodpaří. Pak přidáme trochu octa, lžičku cukru, půl lžičky soli a rozmixujeme na kaši. Kdo chce mít pěknější, žlutou barvu, může přidat trochu kurkumy - ale nepřehánět. Za prvé to tak žluté jako z obchodu stejně nebude a za druhé by směs mohla nepříjemně zhořknout. A teď to nejdůležitější - komu to chutná takhle, je hotový. Kdo ale chce mít hořčici pálivější, ať si umele a přisype semínka, která šla původně stranou. Ale přidávat opatrně - ta, která neprošla tepelnou úpravou mají pořádnou sílu! A v tom právě spočívá avizovaná záludnost výroby - najít ten správný poměr, aby pálivost vyhovovala právě vám! (Nám se to povedlo až na třetí pokus - ty první dva jsme museli přimíchat do obyčejné kupované - ten žár zvládl jen otec rodiny.)
A tady už v líbivějším balení - spolu s čerstvě nastrouhaným a umixovaným křenem (2dl křenu + 1dl smetany + sůl + lžička cukru + lžička oleje + vitamín C - 3 - 5 odměrek, podle chuti na dokyselení a zároveň jako konzervant)
V dobré společnosti - s domácími klobáskami
(ty ještě sami neumíme, dodány externě)
(ty ještě sami neumíme, dodány externě)
A navrch čerstvě upečený bochník:
Nakládaný balkánský sýr a kuřecí v sádle:
Svařák. Instantní. Hřebíček a sušená kůra v celofánu, badyán a skořice přimontovaný:
Tiramisu ve vánoční hvězdné úpravě:
A důkaz, že jsme to všechno dělali úúúplně sami!
Žádné komentáře:
Okomentovat