Protože vaření a pečení přímo nad plamenem je prostě nej.
Třeba kvůli takovým talířům vím, že stoprocentní vegetarián ze mě nikdy nebude.. Tak aspoň byl králíček z biochovu a doufám, že odešel humánním způsobem. A svou úplně poslední hodinku na tomto světě strávil ve voňavé společnosti tymiánu a rozmarýnu.
No a bagetky jsou plněné tímtéž kořením - a k tomu bohtě mazané česnekovým máslem. Pečené pochopitelně na alobalu, nářezem nejdřív nahoru a když máslo vsáklo, tak ještě chvilku obráceně. Dozlatava a dokřupava.
Základ je obyčejný bešamel. Ještě trocha vývaru. Dosolit podle chuti. A pak už jen smetana. A
šťovík. Hodně. Rozmixovat najemno. A neměla by být moc horká, kvůli
vitamínům. Vlastně ji máme nejradši jen tak vlažnou. Kór v takovém
vedru! (Zato toustíky by měly být pěkně dozlatova.)
Základ je stejný jako obvykle - 2 prošlehaná vejce, lžíce mouky, 3-4 lžíce vody, špetka soli a možná ještě ždibec pepře. Smažení pozvolné. A když už omeleta začíná tuhnout i na vrchní straně, posypat lístky čerstvého špenátu. Žádné dušení předem - proč taky? Vždyť špenát se dá zobat i zasyrova. Obrátit a ještě minutku nechat na horké pánvi. Servírovat jen tak nebo se zakysanou smetanou.
Zdi mají výšku asi 20 cm. Kromě zářezů na cimbuří, nějakých těch bran a okýnek už jsme nařízli jen deseticentimetrové spáry - u některých dole, u jiných nahoře, tak aby se do sebe jednotlivé díly daly zasouvat.
No - a pravé středověké garáže jsou hotové. Rytíř, který chce osvobodit princeznu z vysoké věže prostě musí přijet v červeném Ferrari, to je jasná věc.
..nebo možná právě proto nám ho nevzala moc brzy a vydržel skoro celé léto.
Původně měl být jen z brambory. Nakonec se našel vhodný špalíček a ochotný tatíček vyvrtal díru. Špachtle, teda vlastně lopatky mlýnku, už si malí pánové zatloukli sami a taktéž se postarali o estetickou stránku věci.