Pískomilové..

.. jsme nenapravitelní. Galerie letošních výtvorů zde:

Tajná svatyně. Tak tajná, že ani my, stavitelé, nemáme páru, k čemu slouží a kam že vedou tajné dveře z levé chodby. Nicméně vchod střeží roboti.

A celá stavba se nachází na hřbetě písečného draka.
 

Druhá četa se vrhla na mořskou faunu, žádná fantasy, co nejreálnější. (U svatyně se mezitím střídají skupinky kolemjdoucích, dohadujících se, co že to má znamenat. ;o)

Delfíni

A chobotnice. In progress. 
 

A nakonec si všechny vzalo zpátky moře. Z čehož jsme měli největší radost, protože to je stokrát lepší, než něčí zákeřné šlápnutí!

Outdoorové vaření

Opékání toho či onoho na ohni v noci pod hvězdami - to už je všední zážitek.

Ale uvařit a upéct celý oběd - to je ta pravá divočina!

Začali jsme tortillami - dva díly přeničné, 1 díl kukuřičné mouky, sůl, prášek do pečiva z Alnatury, pár lžic oleje a tolik vody, aby se s tím krásně pracovalo.

A když je jich napečeno dost, pouštíme se do chili:

cibule, rajčata, papriky, cukety, čočka, česnek, olej, koření.

Míchali všichni jak o život (povšimněte si certifikovaných bio/eko vařeček, čerstvě seříznutých pro tuto příležitost) a nakonec to bylo hotové a chutnalo to - nooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

- hádejte jak? ;o)

Batika se nás netýká?

Ale jo, týká!

Zauzlíkovat.

Obarvit.

 

 

Vymáchat:

 

A může se honit voda u vody.

Bing, beng, bong

Slyšíte ten kravál? Ne? Buďte rádi.

Tyhlety geniální bubínky jsem našla tady a moc se nám to líbilo. Hlavně tedy těm, kdo byl na řadě s bubnováním.

Kdo si myslí, že z plechovky od rajčat, přes kterou je přetažený kousek nafukovacího balónku (zajištěného gumkou), nemůžou vycházet zvuky ani příjemné, ani dost hlasité - ten je úplně vedle. Hlavně takhle navečer, když všechno ztichne a je slyšet jen praskání ohníčku..

Jde to i prsty, ale přiloženými lžičkami to zní přecejen líp.

A ještě jedna úplně magická: 

Plást - perníková slast

Staré dobré perníčky s tím nejjednodušším možným zdobením.

Nahoru už jen čokoládové včelky:

Některým z nás se povedly hezké, nekterým trochu roztřepené, ale všechny byly s láskou dělané a sladké.

Canal Grande

Lodičky z kůry, stěžně z větviček, plachty z leukoplasti (nevydržely) -

- a řeka z balíkové fólie. U originálního nápadu byla z alobalu, ale my radši recyklujeme. 

To je všechno, co je zapotřebí. Vlastně ještě zdroj vody a aspoň trochu svažitý terén. A pořádné vedro k tomu. 

Číííz!

Původně měl být mazlavý, ale někde cestou se to nějak zvrtlo a zvrhlo a zdrclo.

Do půl kila tvarohu půl lžičky sody. A ještě sůl. Lžíce másla do kastrolku, roztavit, vmíchat tvaroh. A mělo to být hotové. Ale nebylo. Zapomněli jsme to na plotně o chvilku déle, ono to zřídlo a objevily se v tom chuchvalce sražené bílkoviny.

Tak šup s tím do plátýnka.

Vyklopeno, vychlazeno, pohlazeno. 

No a - vážně, sýr to byl! A dobrý. A příště bude ještě lepší, s nějakým kořením a bylinkami. 

Kobra docela dobrá

Protože perníková.

Perníkových koleček - metr a půl. Bylo jich šest plechů, asi stošedesát kusů. Každý s dírou uprostřed, aby se to dalo navlíct na drát.

Na jeden konec ocásek, na druhý hlavu a správně rozeklaný jazyk z pendreku.

A pak ještě krátké odpočinutí v trávě na sluníčku, než byla zase rozebrána.

Preclíky - tááákhle veliký!

A dozlatova vypečený.

A úplně jednoduchý.

Hrnek vody, 3 hrnky mouky, půl hrnku oleje nebo sádla, lžička cukru, lžička soli, 1/2 kostky droždí. Když to vykyne, nahadí se to. Naonduluje. Nakroutí. A pak to hlavní. Kouzlo, které vyčaruje z obyčejného rohlíku Preclíček. Ponoří se to na pár vteřin do magického lektvaru ze sody a vody (1:10).  A upeče. 

A ochutná.

A abychom nezapomněli, máme teď tu Olympiádu.