Jójó, jsme ta netrapnější rodina na světě, polovina února dávno pryč, stromek už pučí a raší (když jsem si těch malých bleďounce zelených chlupatých útvarů všimla poprvé, lekla jsem se, že se nám do stromečku daly nějaké tropické houseny nebo co), ozdoby už přes nános prachu ani vidět není (zato strom vypadá jako zasněžený) - fakt přišel čas.
Stejně se sype, jen když na něj člověk rychle mrkne. Ale protože jsme velcí ekológové a když už kvůli nám musel být jeden stromek celkem zbytečně vypěstován, nemusíme aspoň dále zatěžovat infrastruktůru jeho likvidací.. a zlikvidujem si ho sami. Místo jeho pohození k popelnicím již tradičně stromek rozstříháme na cimpr campr, zmenšíme tím jeho objem na desetinu a ještě nám naposledy zavoní a navíc zahřeje v kamnech. Takže - hrrrrrrrrrrrrrrr na vjééééééc! - ještě se u toho přiučíme zahradnickému umění..
Jackové rozparovači v akci..
Žádné komentáře:
Okomentovat