Z toustovače sousta

Zase jeden z těch receptů, kdy bandu honí mlsná a odpověď na zoufalé volání musí přijít co nejdřív..

Tak jdem na to, připravíme kynuté těsto:

 1 hrnek tekutiny (voda, kefír, mléko..)

1 vejce (když to nejde, lze klidně vynechat) 

5dkg másla (nebo 5 lžic oleje)

půl kostky droždí

  3 hrnky hladké mouky

 3 lžíce cukru

citrónová kůra

vanilka

 a 

trocha

rumu

k

tomu

Vypracovat, nechat hodinu kynout, rozválet na centimetrovou vrstvu a rozkrájet rádýlkem na trojúhelníky (my teda ne - jen jsme to uplácali do potřebného tvaru rukama, váleček byl zrovna na návštěvě u sousedů)

(Ale nijak zásadně to nevadilo, z toustovače vylezly docela pravidelné útvary.)

(A když jsme toustovač nezapomněli pomazat trochou oleje, tak byly pěkně zlaté po celé ploše ;o))

Pocukrované a poskořicované. 

Anebo mazané marmeládou, povidly, nutelou - prostě dobrou chuť!

Fixoboti..

.. jsou roboti na kreslení, co za vás to náročné výtvarné dílo udělají skoro sami!

Fixy připevníme na plastovou krabičku nebo kelímek. Gumou nebo třeba lepící páskou. 

Jedinou podmínkou je, aby všechny hroty byly ve stejné výšce. K tomu obří arch papíru, ať je prostor na pořádnou akci.

Vyššího levelu se dá dosáhnout, když fix připevníme ke "špulce" - ta je vyrobená ze dvou lepenkových koleček (samozřejmě nestejné velikosti), roury od toaletního papíru a gumy. Gumička je zajištěná víčky od fixů - stejně je chvilku nebudeme potřebovat. Nebo se dají použít třeba sirky. Fix se upevní do kolíčku na prádlo. Tím je samopis připraven ko použití a můžeme začít krasobruslit po papíře:

A zde hotová díla v plné parádě:

No a když už to dalo tolik práce, přece tu nádheru jen tak nevyhodíme:

Tabula rasa

Dveře do tajné komnaty.

Vzhledem k tomu, že je tajná, tak samozřejmě neprozradím, co se za nimi skrývá. 

Ale zato klidně prásknu, čím že to jsou natřené, aby nebyla vidět ta ošklivá lepenka, ze které vznikly: 

Tabulovou barvou domácí výroby. 
Podle původního receptu to měla být prostě obyčejná barva smíchaná se spárovací hmotou. Tu jsme ale v den D nějak nemohli najít, a tak jsme místo ní použili obyčejnou sádru. A pokus vyšel perfektně! Tu je ten správný poměr: na asi 2dl Eternalu zhruba dvě polévkové lžíce sádry. Pracovat je třeba rychle, barva zasychá raz dva. Ale ne zbrkle, protože tak rychlé to zasychání zase není - jojo, původně to měla být taková jednoduchá windowsovká krajinka - jen zelené kopečky a nahoře modrá obloha. Ale pak trochu té modré oblohy ukáplo na louku a vzniklo jezírko. A o chvilku později zase pár kapek zelené trávy skanulo do jezírka -  a rozkvetly lekníny.

Ale jak je vidět, tvůrcům to nijak nevadí a neplánované prvky hnedle začlenili do kompozice: 

John:

No a aby nebyla nuda, tak ještě trochu matematiky: