Horská trať

Dřevěnou vláčkodráhu má doma skoro každý. Ale visutou?

Jenom cvoci jako my.

Jak je patrné z obrazové dokumentace, není k tomu zapotřebí nic zvláštního. Velký kus lepenky, nějaké krabice a spousta špejlí.

Z lepenky se udělá pomocí lepící pásky tunel, který se postaví na výšku. Kolem horského úbočí se zabodnou špejle, tak aby pokud možno tvořily rovinu, jinak dílky kolejí nebudou navazovat. Na pevném podkladu je zase potřeba podkládat a podsouvat. Však ony se všechny nerovnosti ukáží hned, jak cvičné vozido vyjede na trať. No a když stavbní inženýři konečně vychytají všechny mouchy (ano, zabere to přibližně 90% z celého trvání "projektu"), můžou konečně vyrazit závodníci. Kdo to zvládne v nejrychlejším čase? 

Předem prozradím, že Skarloy byl diskvalifikován pro nekázeň. 

Takže Toby?

Percy?

Nebo Tomáš?

Tymiánky

Trochu jakože preclíčky a trochu jakože pagáčky a navrch trochu provensálského šmrncu.

Těsto: 

1 hrnek vody

2 lžíce sádla 

1 kostka droždí

3 hrnky hladké mouky
1 lžička soli

1 lžička cukru

Náplň:

sádlo nebo máslo

sůl

tymián

(česnek)

A navíc:

lžička sody

hrnek vody

Těsto rozválet na tenko. 

Pomazat máslem nebo sádlem, posolit, potymiánovat, srolovat, napreclíkovat. 
Každý preclík rychle namočit do roztoku vody a sody, upéct. 

Věřte nebo ne, chutnají ještě líp, než vypadají!

Black..

Nic světoborného. Jen mi bylo líto že bílá pastelka stále zahálí.

Proto jsem se stavila do papírnictví pro černý papír. 
A tak se na nás letošní podivnou zimu přece jen snesly nějaké vločky a aspoň dva sněhuláky jsme ukouleli.

A na druhou stranu jsme vyzkoušeli kresbu (nebo skoro malbu?) mokrými pastely. Ne, skoro se neliší od obyčejných kříd, jsou jen trochu pevnější a mají mnohem intenzívnější barvy. A když se kreslí mokrými, vůbec to nepráší a po zaschnutí vyleze opravdu parádní obrázek, který se skoro nemaže. No a hlavně je to namáčení ohromná legrace!

..and white

Zase trochu jiné výtvarničení.

Výkres se potře lepidlem. Posype solí. Nechá uschnout. 
A pak už se umělcům meze nekladou.

Používáme anilinky - brilantní barvy jsou prostě brilantní a na krystalcích soli vyniknou ještě lépe. Ale to si můžeme dovolit jen proto, že už i u nás konečně všichni pochopili, že ne všechno na světě se dá strkat do pusy. A tady - začátek tvoření, dokud bylo auto ještě autem a tulipán tulipánem - před tím, než nás zapouštění skvrn dočista pohltilo..

Mým druhákům: Strašná báseň na žščřcjďťň

Nojo, já vím.

Obsahová úroveň - 0

Umělecká úroveň - 0

Rýmuje se to - NE

Ale.. když bylo nejhůř a hrozně se to pletlo a vždycky se aspoň na jedno písmenko zapomnělo - ZABRALO TO!

Dálniční most

Aut přibývá. Provoz zesiluje. Chtělo by to obchvat. A most přes údolí.

A pak už jen šest roliček od toaleťáku, pár kousků lepenky, nůžky, nůž a asi sedm a půl minuty času.

Takhle se to dvojitě nařízne, do otvorů se zasune pás z lepenky a může se jezdit.

A víte, co je na tom úplně nejlepší? Žádné lepení a montování, po hře se to složí do krabice naplacato a nezabírá to až do příště žádné místo!

Inspirace někde z netu (až najdu, dodám).

Čokonindžové

Prý se takhle dá vyrobit čokoládová figurka z čehokoliv.

Začali jsme od toho nejnutnějšího. 

Nejdříve obtisk figurky do cukrového pelíšku

Opatrně odstranit..

Nalít rozpuštěnou čokoládu

Po řádném ztuhnutí (radši v mražáku) opláchnout přebytečný cukr ve studené vodě

A už můžeme srovnávat! Originál..

.. a kopie :o)

Radost byla převeliká. 

Ale hlavně: sníst bojovníka - to přináší jednomu ohromnou SÍLU!

A druhému chuť do dalších pokusů.

Krystalizace

Aneb domácí výroba rubínů a safírů.

Potřebujeme jen nádobu, vodu, pár hrstí soli a trochu potavinářského barviva. 

Pro zajímavost ještě provázek, který s do toho namočí, aby se dalo sledovat vzlínání vody. 

Po pár dnech na topení je drahé kamení hotovo. 

Už jen přesypat do pirátské truhličky a zakopat na pustém ostrově uprostřed Hlučného oceánu.