Když se chceme zdekovat ll.

Aneb velká hra na Koleje a výhybky

Pravidla jsou úplně jednoduchá - kolik hodíš, o tolik tvůj vláček popojede. Sem tam ovšem může nastat nepříjemnost - mašinka najede na slepou kolej a při dalším hodu musí couvat :o( Jindy ale objeví tajnou trať, kterou si zkrátí cestu a lehce předhoní druhou soupravu, i když už měla pořádný náskok. Vítězí ten vláček, který jako první dorazí na slavné Centrální nádraží!

(Deka je zase vyrobena ze staré cíchy, potištěné barevnými razítky - viz "Vozidla z razidla")

Spájdrmeni..

..jsou kromě jiného taky profesionální výrobci pavouků:

Kolečko, když ho chceme mít hezké, se dá nakreslit pomocí skleničky (nebo plastičky?)

A provázek, který chceme rozstříhat na ČTVRTINY, si přeložíme na POLOVINU. Dvakrát, víte?

 

A jsou tady. 

Pro úplně malinkaté indiány

Malinkaté luky a ještě menší šípy :o)

Vyrobené zase ze špachtliček a režné nitě. Na ohnutí platí malý fígl - aspoň na dvanáct hodin namočit dřívka do vody, ohýbat zvolna a rozvážně, za pár minut je hotovo!

Inspirace je opět z All for the boys , kde je skvělých nápadů ještě celá hromada.

Když se chceme zdekovat

.. tak na novou hrací deku!

Námět jsem našla na tomto blogu plném dokonalých patchvorkových přehozů (konkrétně to byl ten s názvem "Subway") a protože touto technikou bych ten svůj tvořila odhadem asi tak milion let, šla jsem na to jinudy. Pomocí razítek, která jsme vyrobili onehdy (viz zápis "Vozidla z razidla"), barviček a starého povlečení. Výsledek zde:

 A tady už je náš vlastní plán metra v akci, navlečen na starou, opelichanou prošívanou deku:

Kopyto, jelito, lítá to?

Jo, fakt lítá, i když jsem na to původně nechtěla vsadit ani korunu padesát.

Stačí brčko, dva stočené proužky papíru a něco na přilepení - použila jsem kousek oboustranky.

A pak už jen házet a lííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííítat.

Námět a scénář z tohoto parádního blogu zadaného jen pro kluky!

Srážková oblačnost

Jako vystřižená..

Výsledné dílo, aneb jak u nás lilo:

Ale pak se vyčasilo (a málem byla i duha!)

Námět koupen na Etsy :o)

Lávka mistra Leonarda

Stavební materiál jsme samozřejmě nevyráběli sami, ale poctivě zakoupili ve zdravotnických potřebách. Tomuto balíčku lékařských špachtlí se dostane vznešenějšího poslání, než ohledávání anginózních mandlí..

Sestavování Leonardova mostu je velice jednoduché a zároveň složité. Princip se pochopí snadno, zkoordinovat prstíky už je horší. A ovládnout emoce, když se dílo poněkolikáté zřítí, to je teprv kumšt.  Nakonec se ale trpělivost vyplatila a náš vláček projížděl pod tímhle technologickým skvostem:

K dalšímu mostování už odborného dohledu třeba nebylo, takže jsem byla ze staveniště přísně vykázána.
 

Podrobný návod na stavbu Leonardo's Bridge je snadno dostupný na YouTube.

Chobotnice. Nebo špagetnice?

Prostě jsme je museli mít taky, když už to vyzkušel kdekdo.

Za syrova v kastrolku vypadaly spíš jako sputniky:

Na talíři vyhlížely děsivě...

Ale nakonec se nám je podařilo zdolat!!!

Po sladkostech - slanosti

.. na silvestrovské slavnosti:

Křupaví provensálští šnečci 

(3 hrnky hl. mouky + lžička soli + 2 lžíce oleje + hrnek vody + půl kostky kvasnic) - těsto rozválet, pomazat máslem s česnekem, posypat čerstvě namletou solí, tymiánem a rozmarýnem a dát péct, ne, spíš sušit do slabé trouby do zlatova a křupava)

Anebo jinak: stejné těsto, jen šnečci natěsno vedle sebe, víc nakynutí a upečení rychleji na vyšší teplotu, aby zůstali jemní a vláční..

A poslední verze - bez koření, zato se šunkou do růžiček:

A úplně nakonec - masoooooooo! Americká klasika, v našich končinách nepříliš známá, bohužel - na "bůček" máme holt jiné receptury..

 

Grilovaná žebírka se sladkokyselou omáčkou

Nejdřív omáčka - receptů jsou stovky, moje je z rajského protlaku a sojové omáčky - obého tak asi 2 dl, s trochu česneku, soli, papriky, pepře, špetky chilli a přislazená hnědým cukrem a medem - prostě do sladkokysela.

A pak se to napatlá na vepřová žebírka a griluje a griluje a obrací a griluje - až je to hotový, rozpadá se to na jazyku.. (A prý se to taky dá udělat v pomalém hrnci a odpadnou tak starosti s hlídáním a člověk se může věnovat hostům. Tož příště.)

Vozidla z razidla

Na začátku byla krásná razítka okoukaná z Fleru. Na konci je mnohem primitinější verze téhož:

Koleje, mašinka a vagónek vyřezány ze starých plážových žabek - je to taková ta pěnová hmota, ze které se vyrábějí i vodolepky. Přilepeno Herkulesem na plechovky od kondenzovaného mléka zbylé po vánočních orgiích.

A hned druhý den začalo velké razítkování. Na polštářku z vyřazené molitanové matrace je naše oblíbená tónovací barva používaná do interiérových nátěrů.