Interiérové hřiště: Boxovací pytel

Tenhleten hopsací balón s uchem se u nás moc neujal. Na skákání není dvakrát stabilní, koneckonců máme na skoky jinou gumovou obludu, a koulení se s ním provozovat nedá, protože překáží ucho. Tak jsme ho aspoň pověsili na "lano", aby se nepřekážel na zemi pod nohama. A ejhle - najednou svůj účel našel! Stal se z něj boxovací pytel. Je tak akorát těžký, aby kladl přiměřený odpor úderu čtyřletého boxera a hezky rány oplácel, aniž by někoho ohrozil na zdraví. Ten už schlamstnul nějakého vzteku a agresivity! (Éhm - taky si ráda bouchnu..)

P.S. Ten monokl má sluníčko už od novoty!

ZTROUBYVEN č.1

Babička se konečně odhodlala oslavit svátek dlouho odkládaný z předvánočního hektického období, takže jsme museli upéct něco na zuby - tvarohové řezy se šlehačkou:

(3 hrnky polohrubé, 1 hnek cukru, vrchovatá lžička sody, kakaa co libo, půl hrnku oleje a půl litru kefíru - to se všecko smíchá, může se přidat hrst nadrcených ořechů nebo mandlí a upeče. Nahoru se napatlá jedna šlehačka ušlehaná se třemi velkými lžícemi nutely a nechá se to trochu stuhnout. A úplně nahoru se namaže ještě jedna šlehačka - do té se pro změnu těsně před ztuhnutím zašlehá jeden tvaroh. Vše se lehce popráší přes cedník kakaem - opravdickým, ne grankem. A je to. Asi třicet porcí.)

A pár rumáčků navrch:

(1 máslo nebo heru, 2 žloutky, 30 dkg hladké mouky, lžíce cukru, 3 lžíce bílého vína - umíchat a ukoulet asi padesát malých kuliček. Péct na papíře, na nejvyšší možné teplotě do zlatova - takže hodně dlouho, snad půlhodinu. Okamžitě za horka namáčet do rumu a sypat přes cedník cukrem. nechat uležet aspoň do druhého dne. Bacha na ně, jsou dost návykové..)

Interiérové hřiště: Domácí průlezka

Než jsem se dostala k nafocení (po půlroce provozu), užila si už, chudinka, svoje. Důvodem vzniku bylo to, že v zimě a v dešti se na hřiště jít nedá, ale batole (o větším spraťouchovi nemluvě) se zoufale potřebuje proplétat, zakliňovat a prověšovat.. no, a jak na to a skoro zadarmo?

Úplně jednoduše. Potřebujeme rouru od koberce - k mání a vyškemrání překvapivé v obchodě s koberci, nebo ideálně v nějakém hobbymarketu, protože tam se dá pořídit i druhý nezbytný prvek - pružné lanko (stačí půl až centimetrové, délka asi šest metrů (záleží na jeho pružnosti, nelze to říct přesně).

A pak to chce silného muže, který nařeže rouru na dvanáct kousků (naše mají délku 60cm). Není to zas až taková legrace, jak to vypadá, ruční pilkou to sice taky jde, ale mechanizace potěší. Pilku k přeřezání alespoň napůl je nutné vzít sebou i do obchodu, pokud vaše rodina nevlastní náklaďák - ony mají potvory minimálně čtyři metry..

No a potom se to sváže dohomady, nejdřív čtyři a čtyři roury, potom se napojí poslední čtyři, pro zvýšenou pevnost je nutné každou trubkou vést lanko aspoň dvakrát. Konstrukce je dost pevná, aby unesla i dvacetikilče, ale zůstává i docela pružná na to, aby se dala splácnout a tak zmenšit její objem.

No - a může se začít řádit!

No a je úplně jasné, že díťátka nakonec vymyslela celé věci mnohá další využití - bunkr:

No a roury se dají dají využít i jako kingsajz kuličkodráha:

Nejdřív montáž

Pak seřízení

A už to sviští!!!!!!

Robot. Ale organický.

To se pár týdnů sbírají různé krabičky, co by se tak k sobě hezky hodily. A pak se vezmou patentky, vyhlodají se na patřičných místech do dírky a pomocí patentů se krabice pohyblivě připnou k sobě. Tenhleten model dostal dokonce pořádné pracovní gama ruce, křídlatou matičku utáhne i tříleťák. Ještě ho proškolit o zásadách slušného chování (viz Isaac Asimov) a může se pustit do robotování!

Recy houby na nádobí

Vymyslela kdysi dávno Jabrunko a mně ta myšlenka nedala spát. Když už musím každou blbou bobuli kupovat v plastové síťce, nemusím tu síťku aspoň hned vyhodit, ale může si ten svůj pobyt na světě nejdřív odpracovat, no ne? Takže -.nejlepší jsou na daný projekt sítě na pět kilo brambor. Ale stačí i ty malé od rajčat nebo mandarinek. Těch se prostě musí nasbírat víc - aspoň tak deset. Síťka se natáhne "do provazu" a udělá se na ní uzel. A pak další a další a další a ten poslední se přiváže k tomu prvnímu. A nakonec se zbytek materiálu přetáhne přes vzniklý zašmodrchanec a pevně ováže nějakým vláknem, aby se to celé neroztřepilo. A je to..
Jelito, kopyto, myje to. Ne tak dobře, jako drátěnka, ale rozhodně líp, než takové ty mrňavé dvojbarevné houbičky. A nesmrdí to ani trošku!

Kuličkodráha č. 1 - "toaletní"

Tento projekt začal dlouho dlouho dlouho (no zas až ták dlouho ne, protože naše spotřeba není z nejskromnějších) před samotnou realizací. Nejdřív bylo totiž třeba nasbírat dostatečné množství ruliček od hajzlpapíru. Kdykoli se nějaký domotal, rourka byla odnesena jako převeliká vzácnost do speciální krabičky a když jich bylo konečně dost, lepili jsme a navazovali a připlácavali - přibylo ještě pár bonusů v podobě dlouhých kousků od alobalu a jiných - no dosáhli jsme délky dlouhatááánské. Nakonec jsme celou konstrukci přikurtovali ke stojanu na šaty, podepřeli židlí, připravili u cíle dojezdovou nádobu (nejlepší je kastrol nebo tak něco - obzvláště vypečené v kombinaci s kovovými kuličkami - že nechám pěkně pozdravovat pány sousedy!) a šlo se na věc!

Šiju šiju si botičky do mrazu i do ještě většího mrazu

Aneb - jeden loňský, ale taky lednový.

Děťátko má furt studené nožičky. Už jsme vyzkoušeli botičky takové i makové, ponožky troje tenké i dvoje tlusté, nefungovalo nic. Teda něco přece jo - jednou jsem mu z úplné nouze navlíkla na hokejky igelitové pytlíky a zajistila zavařovací gumičkou a fakt - tlapy zůstaly teplounké. Nicméně k této úprávě jsem přeci jenom měla jisté námitky a rozhodla to vyřešit jednou provždy, pěkně po valašsku. I zakoupila jsem ovčí kožu, zatla svaly... a :

Nejdřív nastříhat (už to byla fuška, kožuch byl fakt festovný):

A pak sešít. Nejdřív teda každou díru vypíchnout šídlem, pak provlíct dvojitý provázek, aby to něco vydrželo. Ale nakonec - hotovooo!

A takhle vyhlížely fusáčky na nožky na panu majiteli: 

 

A on line, v akci:

A jak vyhlížejí letos, to radši ani nechtějte vědět..

(Ale já stejně neodolám a příležitostně nafotím. Investice se fakt vyplatila, posloužily do roztrhání těla.)

A tady jsou ještě bačkůrky domácí - nikdy nenošené, protože když se nám batolátko konečně začalo batolit, mělo už nožku o dvě čísla větší..

Babylónské věžování aneb Chybička se vloudí..

.. a na perníčky v troubě se dočista zapomene.. Kromě krásné hnědé barvičky jsme si upekli i jistotu, že tyhlety opravdu nezměknou, ani kdybychom je nechali uležet do dalších Vánoc. Nejdřív jsem je chtěla rovnout metnout do koše, protože tímhle bych neuctila ani pouliční psy, pak mi ale moje trvale udržitelné svědomí nedalo a nechala jsem to uzrát v krabici. A za nějakou dobu se zjistilo, že jsem asi upekla - Montessori pomůcku! ;o)

Úspěch se střídal s neúspěchem, nakonec se do situace vložil táta a celé to zachránil a změřil. Bájnou hranici 30cm stavitelé chrámů nakonec pokořili!

Interiérové hřiště: Pokličková houpačka

Návod je těžký a provedení ještě těžší, nevím nevím, jestli to někdo zvládne..

To se vezme provaz nebo radši tenčí lano a zavěsí se. Na strom, na očko ve stropě.

A pak se vezme poklička s uchem (taková ta polohistorická, smaltovaná) a zaváže se na druhý konec na pořádný uzel. 

No dyť sem to řikala, že je to moc těžký..

A může se řádit. Umístěno dole, pár čísel nad zemí na houpání ve stoje..

Anebo vejš, na houpání vsedě.. "Držím se zuby nehty, vůbec se mi to nelíbí, ale musím prostě za každou cenu dělat to, co brácha!"

Řekněte SÝR! Anebo ho radši rovnou udělejte..

Protože je to úplně jednoduché:

A jak na to? Nejdřív si připravte všecko todlencto (a hubený můžou i pár lžic oleje):

Všechno to smícháme a nezpomeneme na sůl! Cibulku, pažitku nebo jiné bylinky přidáme jen tehdy, pokud výsledek zvládneme spotřebovat dost rychle, aby nezačaly hnít a vůbec, aby neztrácely vitamíny - koneckonců, můžeme si nakonec sýr posypat až na chlebu namazaný. Kdo chce dietit, měl by se držet spíš jogurtu, kdo naopak potřebuje vykrmit, může si dopřát sýr z kysané smetany a ještě mu dodat sílu olejem - slunečnicovým, olivovým.. prostě míchat, kombinovat, eperimentům zdar!

S čerstvě namletým pepřem má sýr vážně šmrnc!

No a nakonec se směs nalije do kávového filtru, nebo prostě na plátýnko v cedníku a postaví na hrneček vykapat. Pokud se nechá vytéct jen část tekutiny, vznikne hmota velmi podobná pomazánkovému máslu.

Pokud si počkáte až do rána, vyklopíte tuhou bábovičku, která konzistencí i chutí připomíná lučinu. Namažte na čerstvě upečený, křupavý chleba a.................. :o)))

A ještě něco - to co vykape do hrnečku, není žádný jed, i když je to nazelenalé a voní.. no zvláštně. Je to hyperzdravá syrovátka a komu není po chuti vypít ji začerstva, může využít jinak - do těsta na chleba nebo buchtu, do zeleninové polévky, do palačinek..

Lano? Ano!

Původně to mělo být jen na jedinou věc. Synáček si na dětském hřišti oblíbil ručkování po madlech zavěšených na laně mezi dvěma stěžni potopeného korábu. Takže jsme mu podobnou kratochvíli, která by ho zbavila přebytečné energie, chtěli dopřát i doma. Napnuli jsme pevné lano mezi dva háky, které původně sloužily na zavěšení hácy pro mimino a přivázali na něj další lanka s kruhy v různých výškách. Ale lano je docela dlouhé, takže se na něj vlezlo mnohem více věcí. Provaz s houpacími poklicemi - jedna na sezení, druhá na houpání ve stoje. Boxovací balon. Houpací síť.  Houpací roura. Balónky, když máme slávu. Hvězdičky o Vánocích. Umělecká díla k doschnutí. Plátno na promítání, na stínové divadlo, nebo jako stěna bunkru. Lampióny. 

A kdoví, co ještě vymyslíme. 

Prostě - mít v domácnosti s mrňaty tenhle jednoduchý fígl je k nezaplacení. 

Tam se nám to věší! ;o)

Proč???

Proč tento blog?
Protože:

- mám pocit, že úúúplně všichni kolem vedou dětem deníčky a zakládají albíčka a tydlety věci, akorát já nic.. a že hlavně druhorozeně zažívá s bráchou docela zajímavé věci a nebude si z toho vůbec nic pamatovat, tak si třeba jednou počte

- se všechno to, co spolu uděláme, se uschovat nedá, výrobky na výstavce budou za pár týdnů nahrazeny jinými, tak abychom vykazovali nějakou tu činnost

- se mě každou chvilku někdo z geograficky vzdálených přátel ptá, co pořád děláme - tož ať teda může rovnou kouknout

- mám návody a recepty rozestrkané na různých místech po netu a tady by to mohlo být pěkně pokupě srovnané

- mě samotnou zajímá, jak dlouho mě to bude bavit.. ;o)